Sv. Valentýn

Kdo byl svatý Valentýn, není vůbec jednoduché specifikovat. Oni totiž jsou muži téhož jména, téměř téhož osudu vlastně dva.

Tím prvním je Valentýn z Terni v italské Umbrii a žil ve 3. století našeho letopočtu. V té době je ještě křesťanství nelegální, křesťané drasticky pronásledováni a za příslušnost k víře nekompromisně popravováni těmi nejbrutálnějšími způsoby.

Valentýn z Terni fungoval jako biskup ještě podzemního vyznání, když zdejší soudce k němu přivedl svou nevlastní dceru. Valentýn ji prý zázračně uzdravil ze slepoty, načež soudce s celou rodinou k poctě způsobeného zázraku přestoupil ke křesťanství. Zpráva letěla císařstvím jako požár, až se donesla samotnému císaři. Claudius II. vyzval Valentýna, aby se dostavil ke dvoru, a když se stalo, následoval bleskový soud a biskupova poprava…

Druhým Valentýnem, který žil v přibližně stejné době, byl římský kněz, přes přísný zákaz šířící  křesťanství a provádějící svatební obřady. Rovněž byl zajat a popraven. Jeho tělo skončilo v římských katakombách, kam byli v té době pohřbíváni jeho souvěrci.

Oba muži byli svatořečeni na konci 5. století a sv. Valentýn byl 14. únoru přiřazen v roce 496, byť se tehdejší papež Gelasius nechal slyšet, že skutečný životopis sv. Valentýna zná jen Bůh…

Ostatky sv. Valentýna z Terni jsou uloženy v bazilice sv. Valentýna v Terni, ostatky kněze Valentýna byly uloženy v chrámu sv. Praxedy v Římě a jeho lebka v bazilice Santa Maria in Cosmedin v Římě.

Ve středověku se drobné části tělesných ostatků svatých uchovávaly jako cenná památka v podobě svatých relikvií. Jejich velikým sběratelem byl náš císař Karel IV., který zejména ze své italské cesty do Čech přivezl rozsáhlý soubor takových církevních památek.

V bazilice sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě byla nalezena relikvie v podobě celé lopatky sv. Valentýna z Terni, v karlštejnském pokladu se nacházelo hned několik kosterních úlomků zřejmě z paže sv. Valentýna (poklad se po vzniku republiky stal součástí svatovítského pokladu).

Zasvěcení (patrocinium) sv. Valentýnu je u nás spíše řidší, i když dá se dohledat. Například v Praze po ve své době farním kostelu zůstala památka v pojmenování Valentinské ulice. Kostel tu býval zhruba v místě dnešního domu čp. 56 (or. 11), poblíž nároží s dnešní Kaprovou ulicí. Chrám fungoval až do josefínských reforem, kdy byl zrušen, odsvěcen a kolem r. 1840 zbořen. V rámci asanace okolního prostoru zde vyrostly bloky obytných domů a kostel sv. Valentýna zmizel zcela beze stopy.

Původ dnešního svátku sv. Valentýna se k němu sice odkazuje, ale zdá se, že jde skutečně o ryze komerční svátek. Písemné zmínky jsou častější až od poloviny osmnáctého století, i když z každé evropské země ve trochu jiné podobě existují záznamy již od doby vrcholného středověku. Ve dnešní již otevřeně komerční podobě oslavy zesílily koncem druhé světové války přítomností amerických vojáků na kontinentu a zejména pak do šedesátých let masivní přítomností amerických vojáků, sloužících ve Spolkové republice Německo.

Hlubší historický pohled původu slavení dnešního Valentýna odhaluje podobnou souvislost jako mnoha jiných křesťanských svátků s pohanskými.

Termín svátku se totiž nápadně kryje se starořímskými lupercaliemi, slavenými 15. února nejdříve na vrcholu Palatinu. Slavil se zde odkaz posvátné vlčice, která odkojila údajné zakladatele Říma Romula a Réma. Při slavnostech se prostřednictvím oběti čistila posvátná místa od zlých sil a zároveň se slavností účastnily svobodné ženy, které měly při této příležitosti získat novou lásku nebo měly získat nové síly k otěhotnění, případně k úspěšnému porodu.

Podle všeho tak jsou tak oslavy jednou z křesťanstvím posunutých starších náboženských tradic. Podezření posiluje i zasvěcení ne zrovna dobře doloženému světci, nemluvě o tom, že se o pozornost uchází vlastně dva…