Pověst o stavbě karlovského chrámu

Jestli se vám strohý historický exkurs do doby založení chrámu kláštera Na Karlově zdá suchopárný, poslyšte, jak zrození tohoto stavitelského zázraku zachytila lidová pověst a pero starého písmáka.

Za doby Karla IV. žil v Praze stavitel Bohuslav Staněk, řečený Hedvábný. Když byla na mnohých místech po Praze slavena korunovace císaře, na Havelském trhu požádal Staněk pražského purkmistra Václava z Rokycan o ruku jeho dcery Anežky. Purkmistr nejevil žádné nadšení z myšlenky, že by měl dceru slíbit neznámému staviteli. Aby ze situace diplomaticky vybruslil, přislíbil za Staňka dceru provdat, ale jen v případě, že si vybuduje významnější postavení.

Bohuslava to však neodradilo. Pustil se do návrhu a za čas králi předložil neskutečně smělý projekt. Karel IV. se poradil se svým hlavním stavitelem, Matyášem z Arrasu, a když ten se vyjádřil ve prospěch návrhu mladého stavitele, Hedvábný získal Karlovu zakázku. Dokonce dostal králův příslib místa královského stavitele, když realizace dopadne dobře. Taky purkmistr se zdál nalomený, a naoko slíbil Anežku za Hedvábného provdat.

Zpočátku šlo všechno dobře, základní kámen chrámu položil samotný Karel IV., svěcení si vzal na starost pražský arcibiskup a vládla slavnostní nálada. Jenže snová zakázka pro mladého stavitele zřejmě byla trnem v oku konkurenci. Na stavbě se děly podivné věci, množily se vady, skoro jako sabotáže. Ale i přes to stavba rostla.

Mezi lidem se počala šířit fáma, že mladý stavitel buduje příliš smělou konstrukci, která nemá šanci odolat. Jestliže se podaří vůbec chrám dokončit, bude veřejnosti nebezpečný a dřív nebo později se musí zřítit.

Nejaktivnějším pomlouvačem byl jakýsi Jaroš, zhrzený ctitel půvabné Anežky a prý snad i odmítnutý uchazeč o provedení stavby karlovského chrámu.  Šeptanda se ujala a nejen veřejnost, ale i dělníci na stavbě ztratili důvěru ve svého nadřízeného. Když byla stavba hotová, byli už dělníci natolik vyděšení, že odmítli do kostela byť jen vstoupit, když bylo potřeba zdemolovat lešení a pomocné konstrukce a podpěry, protože klenba nemá šanci vydržet a bez opory se zřítí.

Hedvábný byl natolik rozzlobený, že se rozhodl osobně před přítomným Karlem IV. prokázat spolehlivost svého díla. S pochodní v ruce vrazil dovnitř a podpálil postupně dřevěné lešení. Kostel se zahalil dýmem, okny šlehaly obrovské plameny. Za nějakou dobu se zvnitřku kostela ozval děsivý rachot a celý areál zmizel v dýmu a prachu. Možná už i samotný Bohuslav ztratil víru ve své dílo, protože když jeden Jarošem najatý dělník začal křičet, že klenba padá a krovy se hroutí, v nastalé panice raději zmizel.

Anežce se zhroutil spolu se zničenou stavbou celý svět a pochopila, že ji otec Bohuslavovi nedá. Lidé prchali co možná nejdál od zdí kostela, aby se zachránili před padajícími troskami. Anežka omdlela.

Davy zpovzdálí pozoroval, co zbyde z desetiletí budovaného chrámu. Jenže když vítr rozehnal oblaka kouře a prachu, jejich pohledu se ukázal ohromný chrám, nevídaných rozměrů a proporcí. Vypukl všeobecný jásot a provolávání slávy králi i staviteli Hedvábnému. Jenomže Bohuslav nebyl nikde k nalezení. Císař Karel jej nechal hledat, protože jej mínil povýšit do rytířského stavu.

Hedvábný využil paniky na staveništi a ve strachu z ostudy rovnou z něj zmizel za hranice. Anežka prohlédla nekalou činnost Bohuslavova soka v lásce Jaroše a nejenže jej odmítla, ale ze zklamání vstoupila jako jeptiška do řádu Dominikánek v klášteře sv. Anny. Nikdy už Bohuslava neviděla a v klášteře dokonala i svůj život. Podle svého posledního přání byla pochována na hřbitově na Karlově vedle díla své nenaplněné lásky.

Po letech se na Karlově objevil šedovlasý poutník, řeholník řádu Kartusiánů, odkudsi z daleké ciziny, a vyslechl od zdejšího hrobníka historku, kterak si kdysi stavitel chrámu sjednal smlouvu s ďáblem, aby mu pomohl postavit kostel výměnou za svou duši. Když potom ohněm bořil lešení, přišel čert a stavitele odnesl.

Cizinci dokonce ukázal místo, kde byla Anežka pochována. Poutník hrobníkovi přiznal, kdo je. Prý potom k hrobu poklekl a zemřel. Pochován byl vedle své milované Anežky.

Tolik romantická historie, zachycená perem letopisce. Já bych jenom dodal, že v době mého dětství v Podskalí jsem tuto pověst slyšel vyprávět dvakrát s různou pointou.

Až po založený požár je děj víceméně identický. Podle jedné verze stavitele skutečně odnesl čert, který měl dostat jeho duši. Podle té druhé, o něco méně romantické, v nastalém zmatku Bohuslav utekl domů a tam se oběsil.

Ať už se zde odehrálo to či ono, šest a půl století na Karlově stojí jeden z nejnádhernějších a zároveň nejzáhadnějších chrámů v celých Čechách.