Michelská Madona

Michelská Madona
zdroj: wikipedie
Autor: Narodni galerie v Praze, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=45008139

Michelská Madona se nazývá socha, vyřezaná z hruškového dřeva se zbytky původní polychromie. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl vrcholně gotického sochařství, pravděpodobně vytvořené  v počátcích vlády Karla IV. Nejčastěji je datována kolem roku 1340.

Jedná se o dílo neznámého autora, je nazýván Mistrem Michelské Madony. Působiště sochaře rovněž není známé, indicie podle dochovaných podobných soch míří do Brna, Prahy, ale i Olomouce. Název sochy je označován podle nepůvodního umístění ve farním kostele v pražské Michli Narození Panny Marie, kam byla darována a umístěna v roce 1856.

Socha představuje stojící Pannu Marii, držící na pravé ruce malého Ježíška. Pozoruhodné je výtvarné zpracování přiléhavého oděvu obou postav, kdy je do detailu zpracováno řasení šatů. Drapérie jsou zvlněné a ladně splývají podél těla. Stejně malebně jsou zpracovány lokny vlasů, padající na ramena. Někdy je tento styl nazýván lineárně rytmickým slohem.

Postava Panny Marie je zachycena ve stojící póze, s jednou nohou odlehčenou a se druhou stojnou, přičemž Ježíška nevine k sobě, ale spíše ho drží v paralelní poloze, čelem k pozorovateli. Postava Ježíška nemá zachovanou paži, ale z celkové dispozice obou postav je patrné, že pravou rukou žehnal přihlížejícím.

Odlehčený postoj Panny Marie dokresluje rovněž její mírně nachýlená hlava.

Podle výšky kolem padesáti centimetrů je zřejmé, že socha byla původně umístěna buď v oltářní arše nebo oltářním výklenku.

Originál sochy stával v michelském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1948 byla Madona neznámým vandalem poškozena – byla jí uražena levá ruka se žezlem, a stříbrné korunky z hlavy Madony a Ježíška. Po odkoupení originálu do sbírky Národní galerie (1949) byly zhotoveny dvě kopie. Jedna byla opět vystavena v kostele a druhá je na faře. Na kopiích byly doplněny soše paže a obě korunky na hlavách. Na rozdíl od originálu jsou kopie pozlacené.

Odborníci řadí do dílny Mistra Michelské Madony nebo jeho žáků několik soch. U nás to je například Broumovská Madona, Prostějovská Madona, Znojemská Madona (1325), nebo Madona z Hrabové (1340), Madona ve Veveří, Madona z Velkého Meziříčí. Vliv školy Mistra Michelské Madony lze pozorovat i na dalších dílech – na soše malého Apoštola ve Veverské Bitýšce nebo Madoně na lvu v rakouském Klosterneuburgu (asi 1345).

Odborníci se snaží vystopovat vlivy, kterými se umělec nechal inspirovat, a stopy vedou ke škole francouzské postklasické gotiky, zaznamenané v chrámech ve Štrasburku, Freiburku nebo Paříži (podobně precizně provedené řasení oděvů na výrazně štíhlých postavách). Odtud pramení domněnka, že byl pozván do Čech královnou Eliškou Rejčkou nebo budoucím císařem Karlem IV., případně na Moravu olomouckým biskupem Janem Volkem.

Pod silným vlivem této školy je zřejmě také škola, sídlící patrně v Jihlavě nebo v okolí ( z této dílny pochází Madona z Jihlavy, někdy zvaná Eiglova, Madona z Jihlavy od sv. Jakuba nebo Madona ze Seče).

V dílně, kde vznikla Broumovská Madona, s velkou pravděpodobností vznikly ještě sochy Madon z Králík a Szymočina. Ale odborníci její lokaci umisťují spíše do polské Vratislavi.

Na pozdějších dílech této školy už je zřejmý odklon od lineárního formalismu a přechází k důkladnějšímu tvarování postav. Přirozenost spatřuje spíše v zobrazení tělesných proporcí, než ve výrazné dekorativnosti oděvu.

Samostatnou skupinu tvoří typologicky Madony na lvech (polské kostely sv. Matěje ve Vratislavi nebo Madony od sv. Vojtěcha ve Wielkem Chrzybsku).

Dnes je originál Michelské Madony k vidění ve stálé expozici Národní galerie v Anežském klášteře.