Nejsvětější Trojice (Spálená ul., P1)

mše:  Ne 10.30    slovensky

Po St Pá  18.00 slovensky

Ne 9.00  staroslověnsky

Út Čt So  18.00 staroslověnsky

 

Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici
(c) Jan Rohan, 2018

Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici je poměrně mladý chrám a je dodnes zachovaný ve své původní podobě.

Byl vystavěn jako klášterní kostel pro nově v Praze usazený řád Trinitářů, který nejprve sídlil v provizorním objektu Na Slupi u kostela Panny Marie Bolestné, a teprve po odprodání areálu tamním Servitům se přesunul do zdejšího kláštera.

Kostel vlastním nákladem nechali vybudovat Jan Ignác Putz z Adlersthurnu, svobodný pán na Mimoni a rada královské české komory, s manželkou Terezií podle projektu Octavia Broggia. Staviteli byli Kryštof Dientzenhofer a Jan Jiří Aichbauer mladší.

Základy byly položeny r. 1712 a již 3. června 1713 byl kostel slavnostně vysvěcen světícím biskupem Danielem Josefem Mayerem. Na místě čtyř starých domů byl vystavěn klášter Trinitářů. Ten byl dokončen roku 1719.

Před chrámem řeholníci umístili sochu sv. Jana Nepomuckého, u které se odehrávaly vždy 15. května oblíbené slavnosti.

Nejskvělejší z nich proběhla roku 1729, v roce, kdy byl Jan prohlášen za svatého. Před chrámem bylo postaveno vysoké lešení a na něm seděli hudebníci. Lešení se ale zřítilo a všichni byli zasypáni trámy a prkny. Přestože nehoda vypadala podle dobových záznamů děsivě, nikomu se téměř nic nestalo. Řeholníci to připisovali přímluvě sv. Jana Nepomuckého. Dali o této události namalovat obraz, který byl později zavěšen v katedrále svaté Víta na Hradě, poblíž hrobu světce.

V roce 1783 je Josefem II. klášter zrušen, stejně tak kostel byl uzavřen. Obyvatelé příslušeli pod faru u sv. Martina ve zdi, tak se zdálo, že je kostel nepotřebný.

Provinciál zrušeného řádu Trinitářů, toho času již ve výslužbě se však nechtěl smířit s myšlenkou, že tak skvostný chrám, nákladně vystavěný a také vyzdobený, by měl zůstat nevyužitý k bohoslužbám. Odhodlal se apelovat u samotného císaře. Argumentoval, že nikdo nevzal v úvahu rozložení obyvatelstva v poměru chrámů. Farnosti u sv. Martina příslušelo na Starém Městě padesát domů, ale na Novém Městě šedesát čtyři, a to převážně v okolí Nejsvětější Trojice. Dlouho také nabádal zdejší farníky, aby žádali o totéž. Josef II. osobní návštěvou zjistil, že je to pravda. Navíc prohlásil, že kostel sv. Martina je nedostatečně prostorný a tmavý. Naopak kostel Nejsvětější Trojice se mu velmi líbil. Výsledkem průzkumu bylo císařovo rozhodnutí přeložit farnost k Nejsvětější Trojici a ze sv. Martina ve zdi se stal pouze kostel filiální. Osobně ihned nařídil vystavět novou moderní farní budovu při Nejsvětější Trojici. Ta se obratem začala stavět na místě zbořeného klášterního skladiště.

Toto velice popudilo faráře od sv. Martina Václava Jiskru, protože byl starý, chystal se začas do výslužby a nelibě nesl skutečnost, že se na stará kolena má přestěhovat.

Tak se stalo, že na první adventní neděli roku 1784 se odehrála v obnoveném kostele nově ustanovené farnosti první bohoslužba. Protože se u Martina odedávna kázalo česky, bylo nařízeno u Nejsvětější Trojice kázat výhradně česky. To bylo obejito tím, že česká byla jenom první ranní mše, všechny ostatní byly německé. Teprve roku 1871 se káže výhradně česky.

V roce 1787 dochází k územní úpravě farního obvodu, nově do něj na Starém Městě přísluší jen blok domů, vymezený ulicemi Ferdinandovou (dnes Národní třídou), Vejvodovou, Michalskou, Martinskou a Bartolomějskou.

Kostel je proveden v duchu vrcholného baroka a stojí průčelím do Spálené ulice. Úcta ke svaté Trojici je ústředním motivem celé stavby – počínaje třemi vchody ve třech portálech, se třemi okny na každé ze stěn.

V tympanonu jsou jména zakladatelů chrámu a letopočet 1712, tedy rok založení. Na průčelí po stranách jsou sochy Jana Mathy s klečícím otrokem, a Felixe z Valois s jelenem, zakladatelů řádu Trinitářů. Na pravé straně ve výklenku se nachází socha sv. Jana Nepomuckého (1719) od Michala Jana Josefa Brokoffa, nad kterou v r. 1861 nechala místní obyvatelka zřídit pískovcovou kapličku. Kaplička je dávno pryč, dneska světce zakrývá kubistické lemování, napůl přístřešek a napůl kaplička, zapadající do rázu sousedního paláce Diamant.

Na levé straně kostela stojí socha sv. Judy Tadeáše (1734), zřejmě dílo Matyáše Bernarda Brauna (dnes však už jen v kopii od akademického sochaře Jiřího Nováka (*1922, +2010)). V zadním  traktu objektu stojí kostelní věž, vztyčená nad presbytářem.

Vnitřní dispozice kostela je téměř čtvercová, čtyři pilíře dělí loď na tři krát tři skoro stejné části. Uprostřed nesou atypickou kupoli stropu, nepřesahující výšku střechy, nad kterou vyčnívá jen lucerna. Je to nezvyklé řešení v barokní stavbě. Ve stěnách je devět velkých oken, osvětlujících interiér.

Původní fresky, vytvořené Antonínem Schlachterem byly roku 1879 restaurovány akademickým malířem Königem a stěny doplněny zdobným dekorem. Náklad na tuto restauraci dosáhl tehdy sumy 2.400 zlatých.

Také vymalované motivy nejsou zrovna typické – na klenbě v presbytáři je zobrazen Hospodin, sedící na duze nebo jak mezi sedmi tajemnými svícny ze Zjevení sv. Jana leží zapečetěná kniha…

Nebo motiv rozbité modly Dágon, ležící vedle archy úmluvy. Každý obraz nese zvláštní nádech tajemna a mnohomluvnosti, doprovázen heslem v titulku.

Na zábradlí kruchty je znak Trinitářů s červeným a modrým břevnem, po stranách opět busty zakladatelů řádu.

Hlavní oltářní obraz je mistrovským dílem malíře Franze Antona Maulbertsche (*1724; +1796). Uvnitř kostela se nachází deset oltářů, na všech, v různých podobách, je vyobrazena Nejsvětější Trojice. I sochařská výzdoba je plná skrytých symbolů – pozoruhodná je soška Panny Marie na evangelijní straně oltáře. Stojí na zeměkouli ovinuté hadem a nad ní se vznáší Nejsvětější Trojice.

V rohu lodi stojí cínová křtitelnice, datovaná 1552, přenesená sem ze zrušeného kostela sv. Martina. Odsud pochází také obraz sv. Martina, zavěšený poblíž schodiště na kruchtu. V sakristii jsou původní železné dveře od sv. Martina.

Po stěnách jsou rozmístěny obrazy křížové cesty a malované kříže, pocházející ze 3. června 1713, kdy byl chrám vysvěcen. Místní kazatelna je pozdně barokní, instalovaná r.1770. Na stříšce andělíčci pozvedají svatý kříž. Jedná se o pozdně barokní dílo se znaky rokokové zdobnosti v řezbování.

V kostele od počátku visely tři zvony – Nejsvětější Trojice (1713, 1,2t; přelit Janem Kühnerem 1794), sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois (dar manželů Putzových 1713, 600kg; přelit 1883 Karlem Bellmannem) a Rodičky Boží (1713 daroval Ignác Putz, 40kg; 1830 přelit Karlem Bellmannem).

Během výstavby školní budovy (1882) poblíž kostelní věže byla nalezena stará hrobka Trinitářů. Ve výklencích zde bylo pochováno asi třicet řeholníků. Několik rakví patřilo světským osobnostem – identifikovat se podařilo několik z nich, např. hraběnku Pöttingovou, hraběnku Vratislavovou, rozenou Kinskou. Nebyl to první nález toho druhu, protože již při stavbě fary v r. 1784 byly na jiném místě odkryty hrobky např. hraběnky Františky Deymové, Obersdorfové nebo svobodného pána Collarda. Byl tedy proveden plošný průzkum, nalezené ostatky exhumovány a přemístěny na Olšanský hřbitov (1882). Kostelní vnitřní krypta byla zdokumentována mezi lety 1982 a1983.

V roce 1978 byl kostel uzavřen a interiér značně utrpěl. Stavba metra narušila statiku budovy a zatékání zanedbanou střechou vážně poškodilo fresky. Během stavby byl inventář vyklizen a uskladněn v nedalekých Emauzích a několika dalších depozitářích. Velká část inventáře byla zničena nebo rozkradena. Mimo jiné beze stopy zmizel posvátný obraz Panny Marie Pomocné.

Naštěstí se podařilo odvrátit demolici budovy a dnes můžeme obdivovat interiér po velmi zdařilé restauraci. Jak vypadal zdevastovaný kostel za minulého režimu zevnitř, můžete posoudit ve filmu Záhada hlavolamu (1993), kdy se právě tady odehrává scéna volby Velkého Vonta.

 

Od roku 2006 je kostel ve správě slovenské řeckokatolické církve.