Sv. Josefa (nám. Republiky 2, P1)

adresa: DS  nám.Republiky 2, P1                              mše:  Po-Pá  7.00  18.00 So 7.00  Ne 8.00 10.00 17.00   20.00

v červenci  a  srpnu se nedělní mše nekonají

 

Kostel sv. Josefa je dobrým příkladem, že kostely u nás vznikaly i v těch nejpohnutějších dobách z pohnutek ušlechtilých zbožných dárců.

Chudý řád Kapucínů, do Prahy uvedený sv. Vavřincem z Brindisi, tu velmi rychle zdomácněl a za krátký čas získal mnohé příznivce a bohaté donátory. Například tajný císařský rada Gerard svobodný pán z Kvestenbergu vlastním nákladem založil na pražském Poříčí pro tuto řeholi klášter a při něm kostel sv. Josefa.

Již v roce 1630 zakoupil několik domů s rozsáhlými zahradami, na jejichž místě ještě před husitskými válkami stával jakubský špitál s kaplí Panny Marie. Za 9.000 zlatých odkoupil od pana Bartoloměje de Pauli nemovitosti, které za dalších tisíc zlatých nechal přestavět na prozatímní obydlí řeholníků (1633). Následně dal přestavět další tři domy, odkoupené od Jindřicha Hlaváče za 3.500 kop stříbrných. Na jejich parcelách byl založen kostel a budova nového špitálu.

Základní kámen nového kostela sv. Josefa je položen 13. května 1636. Stavbu však provází potíže a zjevně nedostatek finančních prostředků, je sice dokončena někdy kolem r. 1642, ale není k dispozici žádné vnitřní vybavení. 9.9.1642 jsou bratři Kapucíni uvedeni do kláštera, ale slavnostně vysvěcen je až 25. května 1653 kardinálem arcibiskupem knížetem Františkem Harrachem. Téhož roku je vysvěcen základní kámen přilehlého kláštera vložením do již dokončené budovy (sic!). Jeho svěcení provedl opat Benediktinů při sv. Mikuláši na Starém Městě, příští pražský arcibiskup, Matouš Ferdinand Sobek.

Stavba byla svěřena staviteli Melicharovi Mayerovi. Celkový náklad dárce pana Gerarda dosáhl 31.600 zlatých.

Prvním zaznamenaným kvardiánem řádu Kapucínů je P. Izaiáš, pocházející z Mnichova.

Z doby obléhání Prahy Švédy v r. 1648 se dochovala kuriózní historka. Zdejší Kapucíni docházeli pořádat bohoslužby na pražské hradby, které hájili studenti a pražská domobrana. Když jednou duchovní poblíž Horské brány sloužil mši, a po tiché modlitbě pozdvihování uhodil se do prsou se slovy: „Nám též hříšníkům…“ v tu chvíli vyletěl do vzduchu podkop u brány a dovnitř zaútočili Švédové ztečí.  Jenže obránci byli bdělí, a protože kvůli mši nebyl nikdo poblíž exploze, nikdo nebyl raněn, obránci se v plném počtu na útočníky vrhli a za chvíli je vytlačili ven z průlomu.

Za obrovského požáru 26. června 1689, založeného francouzskými žháři oheň dospěl až ke kostelu sv. Josefa, naštěstí ale zpustošil jen sakristii a chrám samotný zůstal jako zázrakem ušetřen.

V roce 1710 žilo v klášteře již 30 řeholníků. Přes léto slouží mše v kapli sv. Dismase, která stávala poněkud stranou Nové brány z vnější strany. Tehdy kolem vedla cesta na novoměstské popraviště.

Když Prusové v r. 1759 oblehli Prahu, následkem těžké dělostřelby byl kostel i klášter těžce poničen. Ještě téhož roku je v kostele pochován smrtelně raněný polní maršálek císařské armády hrabě Maxmilián Brown, zasažený palbou v bitvě u Prahy. Tím byla zahájena tradice pohřbů význačných osobností ve sv. Josefu – Jan Václav Bílek z Bílenberka (+1662) s manželkou a čtyřmi dětmi, Zuzana Čábelická roz. Voračická z Paběnic (+1675), hraběnka Ludmila Černínová z Chudenic (+1702), hrabě Ladislav Oktavián Valdštejn (+1718), hrabě Arnošt z Khünburgu (+1720),  hraběnka Anna Bathianyová, roz. Valdštejnová (+1724), Barbora Vostrovcová, roz. Mladotová ze Solopysk (+ 1728), hraběnka Filipína Martinicová, ovdovělá Brownová (+1760) a dokonce děda slavného vojevůdce hrabě Václav Radecký z Radče (+1781).

Řada význačných osobností má dodnes náhrobní kameny osazeny v interiéru chrámu.

Klášter Kapucínů byl následkem josefských dekretů 1. června 1795 zrušen a řeholníci rozesláni do klášterů po celém mocnářství. Zbylo jich tu pouhých čtyřicet osm. Samotný kostel se stal filiálním ke sv. Petru Na Poříčí.

Areál kláštera zabírá armáda a budovy jsou přeměněna na jezdecká kasárna (1799). Kostel je využíván k bohoslužbám zde umístěné posádky, které zde slouží poslední místní kvardián a k ruce má dva bývalé řeholníky. Armádě ale stávající klášterní dispozice nevyhovuje a areál je mezi lety 1859 a 1860 radikálně přestavěn. Na půdorysu klášterních budov vyrostla Josefská kasárna a v místě bývalé klášterní zahrady při ulici Na Poříčí byla zřízena zimní jízdárna.

Veřejnost si ale záhy vymohla přístup do kostela a ten tak ztrácí funkci ryze vojenskou. V cípu parcely je vystavěn domek pro duchovního správce, nyní světského kněze. Počátkem r. 1833 se do kostela sv. Josefa opět vrací Kapucíni, kteří později domek přestavěli na hospic pro pět řeholníků (1861). Počíná tak nová tradice, doprovázená respektovanou josefskou poutí. Trvá devět dní a její součástí jsou rozsáhlé a hlučné trhy na prostranství před kostelem. Kapucíni mají současně plné ruce práci při zpovědích.

Vlastní kostel, postavený v pozdně renesančním stylu, stojí na snížené úrovni proti nivele náměstí. Je sevřen ze severní strany areálem bývalých kasáren, dnes přebudovaným na nákupní centrum. Před kostelem je malý dvorek, oddělený od náměstí ohradní zdí s brankou. Vlevo od dveří je socha Jana Nepomuckého, datovaná 1730, vpravo od dveří je socha sv. Františka Serafinského, datovaná 1708, dílo Matyáše Brokoffa.

Vstupní atrium kostela sv. Josefa – uprostřed socha Judy Tadeáše, přímluvce                     (c) Jan Rohan, 2018

Vlevo od vstupu do dvora stojí socha sv. Judy Tadeáše (1741). Na stěně vedle sochy jsou velké nástěnky, kde věřící umisťují svá přání a poděkování za přímluvu.

Na pravé straně vchodu anděl na štítě hlásá: „V tomto znamení řád vítězí“, čímž odkazuje na vyobrazený symbol sv. Františka. Na pravé straně brány se anděl opírá o štít s Kristovými ranami a nese heslo „Tyto Kristovy rány jsou odznaky řádu“.

Nad branou je umístěn kamenný štít zakladatele a donátora řádu pana Gerarda z Kvestenberku.

Interiér kostela je jednoduchý a na první pohled překvapivě prostorný. Strop tvoří valená klenba. Na jižní straně chrámu je přistavěna kaple. Uvnitř se nachází sedm oltářů, výmalba chrámu pochází z r. 1882, kdy akademický malíř František Ludvík Duchoslav (* 1834; + 1909) umístil do kleneb zlaté hvězdičky.

Hlavní oltář sv. Josefa zdobí tři obrazy od neznámého autora. Uprostřed je motiv sv. Josefa s malým Ježíškem v náručí, vlevo klečící Matka Boží, vztahující ruce k Ježíškovi a napravo vyobrazení sv. Františka Serafinského, sv. Antonína Paduánského a sv. Ludvíka, jak zbožně hledí na sv. Josefa.

Po stranách oltáře visí obrazy sv. Václava a sv. Ludmily. Pod vítězným obloukem lze spatřit obraz sv. Antonína Paduánského od Karla Škréty, s motivem uvítání světce na nebesích Nejsvětější Trojicí. Další Škrétův obraz je na epištolní straně oltář sv. Felixe s vyobrazením světce, jak na kolenou drží malého Ježíška.

Na severní straně kostela stojí pozlacený oltář sv. Kříže se sochou ukřižovaného Krista, po stranách s anděly, držícími mučicí nástroje a dole se soškou sv. Barbory, patronkou šťastné smrti. U něj se sloužily mše za duše popravených.

Blíže ke kruchtě stojí oltář sv. mučedníka Fidela Sigmaringenského. Kapucíni jej velmi uctívají, protože patřil k jejich řádu. Původem byl advokátem, ale roku 1611 přistoupil k řádu. Stal se knězem v alpském Grisonsku. Zde převládal výrazně kalvinismus, ale Fidel stál na katolické víře a svými kázáními místní protestanty natolik popouzel, že jej 24. května 1622 napadli a ubili.

Výjev tohoto lynče je motivem oltářního obrazu, pod kterým je ještě menší obrázek se sv. Serafina, bratra laika z řádu Kapucínů, po stranách stojí sošky sv. Víta a sv. Leopolda.

V jižní straně lodi stojí prostinká kazatelna a hned vedle oltář sv. Jana Nepomuckého s pozlacenou sochou světce. V kapli se nachází oltář Panny Marie Radostné. Motiv oltářního obrazu je jak sv. František Serafinský na přímluvu Matky Boží dostává od Spasitele plnomocné odpustky pro svůj kostelík. U sošky Panny Marie Radostné se konaly po sedm neděl po Velikonocích oblíbené pobožnosti.

V kapli Panny Marie mají řeholní hrobku zdejší Kapucíni.

Do klenby kostela byly na památku pruského bombardování zazděny dvě dělové koule.

Po komunistickém převratu budovy kláštera zabral stát a v červnu 1950 byly prostory hospice přiděleny Městské hudební škole. Kostel opět skončil jako filiální pod sv. Petrem Na Poříčí.

Po listopadu 89 byla snaha získat objekty v restituci, ale to se nepovedlo, za budovy hospice byla přidělena náhradní parcela, na které později vyrostl nový kapucínský klášter (posvěcen v r. 2008). Kostel byl Kapucínům věnován smlouvou z prosince 1998.

V r. 1992, ještě v prozatímních prostorách, byla ustanovena komunita Řeholní dům sv. Josefa, v r. 2002 ustanovena kanonicky. Následně se řeholníci vrátili k tradičnímu názvu Klášter kapucínů Praha – Nové Město.