Sv. Petra Na Poříčí (Biskupská ul., P 1)

                      mše:  St, Pá 16.30,  Ne 10.30

Na úplném okraji Nového Města leží bývalé místo Německého Města, kde se od nepaměti usazovali němečtí kupci, a v jeho centru leží farní kostel sv. Petra.

Říká se tu Na Poříčí, a první písemná zmínka o něm je již z r. 993, tedy daleko dříve, než Nové Město vůbec bylo založeno. Dalimil zmiňuje tato místa jako Poříčany.

Velký význam tohoto prostoru byl podtržen vysokou mírou samosprávy. Za krále Vratislava I. tady vzniká dokonce samostatná svobodná obec německých osadníků s právem volit vlastního rychtáře, který zde soudil podle německého právního obyčeje.

Předpokládá se, že již za Vratislava I. zde byl německou menšinou vybudován farní kostel sv. Petra. Jak šel čas, Němci opouští Petrské Město a usazují se po celé Praze, význam místa postupně slábne. Tento trend vrcholí ve třináctém století. Za vlády Přemysla Otakara I., před r. 1215 získává kostel sv. Petra Řád německých rytířů a v jeho blízkosti staví komendu. K majetku řádu patří zdejší dvůr s polnostmi kolem Poříčí, ale také ves Rybník s příslušenstvím (v blízkosti kostela sv. Štěpána na Novém Městě Pražském). Tento majetek získali odkupem od břevnovských Benediktinů. Řád postupně nakoupil ještě řadu dalších vsí.

Od Řádu německých rytířů většinu majetku odkupuje královna Konstancie Uherská, matka příští svaté Anežky Přemyslovny, protože zde hodlá založit ženský cisterciátský klášter. V r. 1233 jsou prodeje zrealizovány a Řád německých rytířů přesidlují do nové komendy při kostele sv. Benedikta (stával na parcele, kde dnes stojí obchodní dům Kotva na náměstí Republiky).

Jenže staré budovy komendy nepostačovaly zamýšleným potřebám kláštera, a tak královna dříve, než se projekt zrealizoval, upustila od něj a pro potřebu jeptišek zřídila zcela nový klášter v Tišnově na Moravě. Kostel sv. Petra se všemi majetky byly proto převedeny nově založenému špitálnímu řádu sv. Františka, který r. 1233 založila její dcera, Anežka. Špitál byl původně při kostelu sv. Haštala, potom přesídlil ke sv. Petru. Zde jej spravovalo zvláštní bratrstvo, ze kterého později vznikl Řád křižovníků s červenou hvězdou. Tento nejstarší ryze český řád se změnil z původního špitálního řádu velice rychle. Jeho slavná historie tak je svázána s kostelem sv. Petra, ke kterému dále má řád podací právo.

V roce 1273 během války Přemysla Otakara II. s Uhry, složili Pražané v kostele sv. Petra značné zásoby obilí. 23. června přišly přívalové deště. Vltava se nečekaně rozvodnila a záplavy vzaly s sebou nejen nashromážděné zásoby, ale také dvanáct zdejších domů. Křižovnický dvůr byl těžce poškozen.

Od 14. století se již pro okolí ustálil název Poříčí, zastaralý název „německá ulice“ není používán, spíše je užíván obrat „předměstí před branou sv. Benedikta“, která se nacházela v místech dnešní Revoluční třídy.

Původní, německými osadníky někdy koncem 11. století vystavěný románský kostelík, měl podobu trojlodní basiliky s dvojicí průčelních věží. Kdy došlo ke gotické přestavbě není známo, víme jen, že ve 14. století už kostel má novou podobu. Lze předpokládat, že se tak stalo někdy po založení Nového Města, které okolí sv. Petra umístilo dovnitř opevnění. Početnější osídlení si zřejmě vyžádalo i zvětšení kapacity místního farního kostela.

Duchovní správu zde vede nadále Řád křižovníků, nejprve sem podacím právem umisťuje světské kněze, později řádové duchovní (od r. 1413).

S počátkem husitských bouří i zde dochází ke třenicím, když čím dál více duchovních se přiklání k podobojí. Někteří končí ve vazbě, ale dokumentováno, že mají přímluvce u novoměstských konšelů, kteří jim věznění krátí a ve vazbě je dokonce za obecní prostředky živí.

Mezi lety 1413 a 1416 je zde farářem jakýsi Mikuláš, který u sv. Petra vede u hlavního oltáře obřady podobojí, a střídavě u vedlejšího oltáře pod jednou způsobou. Pražští faráři se kališnické kněze snažili od bohoslužeb vykazovat a na jejich místa zvali katolíky, což u obecného lidu vyvolávalo velkou nelibost. Čím dál častěji to vede k nepokojům. Školní budovy jsou obsazeny husity, takže katoličtí žáci museli být ubytováváni a učeni v jiných místech, často ve zvonicích kostelů. O posvícení r. 1419 dorazil ke sv. Petru dav vedený zderazskými katolickými žáky. Obě strany navzájem zpívaly posměšné písničky, až došlo k potyčce. Husičtí žáci začali zvonit na poplach. Na pomoc jim přišli místní pekaři a zderazskou mládež zahnali. V nepřehledné situaci jeden zderazský student bodnul jiného nožem do krku. Rozjitřený dav mezitím zaútočil na faráře Mikuláše, protože měl za to, že potyčku vyprovokoval. Farář uprchl do křižovnického dvora a dav obsadil faru, načež dosadil nového faráře. Nepokoje uklidnil až sám Václav IV., který nechal třináct místních obyvatel zatknout. Ti ale byli brzy v tichosti, zřejmě opět na přímluvu novoměstských konšelů, propuštěni.

Tak se stalo, že u sv. Petra převážili táborité.

Když Táboři v r. 1420 vtrhli za husitských válek do Prahy, hromadně ničili katolické kostely a u sv. Petra bylo zdokumentováno množství výtržnictví zejména od táboritských žen, které kněze napadaly a soustavně narušovaly katolické mše. V r. 1421 například po výtržnostech v kostele sv. Michala na Starém Městě, které vyvolalo kázání Jana Želivského, u sv. Petra byl napaden kněz, který při kališnické mši odmítal odložit ornát. Kněz byl malou skupinou věřících vyhnán a na jeho místo byli dosazeni dva potulní táboritští knězi – Prokop a Filip, údajně pochybných kvalit i povah.

Místní ženy zorganizovaly průvod na radnici a zde se před konšely dožadovaly ochrany původních kněží. Ženy byly na krátkou dobu zajištěny, ale asi po dvou hodinách propuštěny na svobodu. Nějaký čas trvaly nepokoje, Prokop a Filip nejprve odvoláni, načas uvězněni, aby nakonec v tichosti byli do úřadu u sv. Petra vráceni. Jenže oba povedení knězi se starali zřejmě o všechno jiné, než o víru, a tak rozhodnutím radnice 21. července 1421 opět skončili ve vězení.

Situace se uklidnila, a dále již jsou instalováni pouze kališničtí kněží. Za krále Jiřího z Poděbrad je to už státní politika a několik kališnických kněží uvádí král do úřadu osobně.

V polovině patnáctého století probíhá další přestavba – je stržena jižní část románské lodi (až na dva dodnes zachované sloupy) a je nahrazena dvakrát širší lodí v gotickém slohu. Gotický výraz dostaly obě věže – jsou zvýšeny a okna mají goticky lomené tvary a jsou výrazně zvětšená. Přestavěn je západní portál, přibyl nový z jižní strany. Mezi severní věží a severní lodí je vystavěna kaple, dnes je v ní zpovědnice.

Na konci 15. století je obnovena farní škola, zničená za husitských bouří. Kostel dostává moderní břidlicovou střechu a je kompletně přestavěn a zvětšen.

Dne 21. července 1548 vypukl poblíž kostela mohutný požár, který zničil celou Soukenickou ulici, a ve čtvrti celkem padesát domů.  Druhý den, během kázání ke svátku sv. Magdalény, vzplála farní škola. Požár zničil dalších patnáct domů a špitálský dvůr. Za dalších osm dní shořely v těsné blízkosti kostela další čtyři domy.

V r. 1598 se staví vedle kostela mohutná samostatně stojící zvonice.

Posledním farářem před Bílou Horou je luterán Štěpán Olomučanský (od r. 1614). Zůstaly po něm některé spisy o víře a historii. Po bělohorských událostech je r. 1621 vypovězen z Prahy. Za saského vpádu do Prahy se nakrátko vrací ke sv. Petru (káže od 25. března 1632), ale zakrátko opět prchá navždy do vyhnanství a umírá v cizině.

Po bělohorské bitvě je kostel sv. Petra restituován, a vrací se Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Katolické mše se s nimi vrátily 1. srpna 1628 po dvou stech letech.

Za švédského obležení je kostel těžce poškozen. Jakmile byl však alespoň provizorně opraven, začaly jej stíhat pohromy. V r. 1666 blesk zbořil jeho věž, v říjnu 1680 za velkého požáru od Nových mlýnů shořely celé krovy, vyhořela hřbitovní kaple i kostnice. Tehdy kromě kostela lehlo popelem dvacet čtyři okolních domů. U kostela byla zničena farní budova a ve zvonici se roztekly všechny tři zdejší zvony.

Následující rekonstrukce vedl velmistr řádu, arcibiskup Jan Bedřich Valdštejn. Jeho nákladem je kostelu dána nová střecha a nový velký zvon. Do zvonice je přenesen malý zvon ze starého kostela sv. Pavla z Karlína.

Sotva byly opraveny alespoň nejdůležitější části kostela, za francouzského vpádu 21. června 1689, došlo k dalšímu požáru. Žháři založili oheň původně v Kaprově ulici, ale došlo k rozšíření přes celé Staré Město až na Poříčí. Kostel opět vyhořel a s ním i zvonice. Biskup Valdštejn opět stál v čele úsilí o obnovu kostela, uhradil znova novou střechu i další zvony. Bohužel jeden nový zvon hned v r. 1699 na Dušičky praskl, a byl přelit r. 1701.

Po bělohorském období dlouhá léta trval spor o podací právo ke kostelu sv. Petra. I po restituci Křižovníkům radnice trvala na své pravomoci instalovat zde kněze. Smlouvou z 10. července 1686 bylo smírem sjednáno, že Křižovníci při uprázdnění fary navrhnou dva uchazeče o úřad, z nichž radnice jednoho instaluje. Zároveň bylo sjednáno, že farář u sv. Petra bude vykonávat současně duchovní službu u sv. Klimenta. Současně bylo penězi vypořádáno dlužné plnění za vykonávanou službu za šest roků zpátky. Z části dlužné částky bylo šest set kop stříbrných použito r. 1680 na obnovu vyhořelé fary.

V roce 1692 povolil papež Innocent XII. při kostele sv. Petra Bratrstvo pěti ran Krista Pána, které si pro své potřeby v kostele zřídilo jeden malý vedlejší oltář.

Ve století osmnáctém jsou všichni zdejší faráři příslušníci Křižovníků. Po formálním založení Velké Prahy přešlo podací právo včetně závazků z uvedené smlouvy na magistrát. Fara u sv. Klimenta nebyla nikdy postavena, za Josefa II. byl kostel odsvěcen (1784) a odprodán (od r. 1850 kostel užívá česká evangelická církev).

Po pruském vpádu je kostel znovu poškozen, v rámci oprav je částečně barokizován, především v interiéru – změna dispozice zasáhla kruchtu a je odstraněna tribuna v mezivěží. Kostel dostává mramorovou dlažbu, stěny jsou omítnuty.

Fara u sv. Petra byla znova přestavěna r. 1842. Kostel ale vyžadoval k obnově prostředky, které Křižovníci neměli k dispozici, proto se dočkal zásadní opravy až v r. 1876, kdy ji provedl Josef Mocker na náklad pražského magistrátu. Opravy tehdy stály 38 tis. zlatých. Výsledkem je purizace stavby, byly odstraněny omítky a přiznána kamenná konstrukce. Byl odstraněn barokní štít, portál  a vnější opěráky. Ty byly funkčně přestavěny a vráceny zpět. Kostel byl vybaven novou střechou, byl vystavěn komín. Upravena byla okna, některá byla zhotovena, jiná zazděna (zejména ta z období barokních úprav). Mocker vyměnil vitráže za moderní, a interiér odlehčil odstraněním poloviny oltářů. Naopak doplnil množství lavic věrnými replikami stávajících. Stavební práce trvaly až do r. 1885.

Kostel sv. Petra má tři nestejně velké lodě, pozůstatek několika různorodých oprav.  V průčelí stojí dvě věže, které jsou spolu se dvěma pilíři na pravé straně hlavní lodě jediný pozůstatek románského období. Mezi věžemi bývala původně tribuna – dodnes je v mezivěží patrné okno z tribuny.  Původní románský kostel měl šířku tří lodí pouhých zhruba dvacet metrů. Románský portál byl zbořen ještě v průběhu 15. století.

Celá severní část kostela je přistavěna po gotické době. Vnitřní podoba lodě není symetrická – na pravé straně stojí dva původní pilíře, kdežto někdejší levé pilíře byly odstraněny. Stávaly patrně v místě nynější osy hlavní lodě. Zřejmě vlivem několika nesourodých stavebních úprav je vyoseno umístění presbytáře proti hlavnímu vchodu, byť pohled zvenčí navozuje dojem absolutní symetrie budovy. Kostel získal neogotickou podobu, kterou podtrhuje břidlicová střecha.

Na tympanonu hlavního průčelí je reliéf s vyobrazením Spasitele, předávajícího sv. Petru klíč (autor Ludvík Šimek). Po stranách jsou kamenné znaky Českého království a hlavního města Prahy (1876), na znamení investora modernizace. Na jižní straně je vedlejší portál. Severní vstup do kostela je přes sínec s věžovitou střechou. Obě věže nesou stopy zazdění původních románských okének. Také na severní stěně kostela okna nesou stopy po svých gotických předchůdcích.

V interiéru lze vysledovat původní gotické klenby, v záklencích oken zbytky maleb ze 12. století, inventář pochází z doby Mockerovy opravy (kazatelna, zpovědnice). Renesanční oltáře jsou převážně původní. Asi nejstarší součást zdejšího inventáře je cínová křtitelnice z r. 1544, víko je mladší, pochází z r. 1738. Kostelní lavice jsou z r. 1700.

Hlavní oltář sv. Petra je dekorován obrazem od Václava Vavřince Reinera s výjevem Krista, předávajícím klíče sv. Petrovi. Výsadou oltáře jsou plnomocné odpustky, jež lze při něm získat, to uvádí nápis na oltáři. Oltář byl vysvěcen 8. února 1702 biskupem a strahovským opatem Vítem Seiplem. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Pavla a Jana Křtitele. Řezbované anděle, nesoucí rám s oltářním obrazem, zhotovil Matyáš Bernard Braun (1725).

Stříška kazatelny nese sochu Krista, ukazujícího rány nevěřícímu Tomášovi. Proti kazatelně stojí u stěny socha sv. Jana Nepomuckého, v tomto místě býval malý oltář Bratrstva pěti ran Kristových.

V čele severní lodi stojí oltář Máří Magdalény s vyobrazením světice od Karla Škréty. Je na něm zachycena v okamžiku osvícení, připravena změnit svůj život. U nohou jí leží znaky světské slávy a rozkoše. V kostele je ještě několik pamětihodností – u nejstaršího pilíře socha sv. Petra a několik méně významných oltářů – např. sv. Barbory a sv. Floriana. Obraz sv. Floriana vymaloval Reinerův žák, Molitor starší. Celkem je dnes v kostele dvanáct oltářů.

V kostele byla kromě duchovních Křižovníků v hrobce před kazatelnou, pochována řada místních příslušníků honorace, jejich jména však na zašlých náhrobních kamenech sotva někomu ještě něco řeknou. Na většině se již nápis ani nedá rozluštit.

Před kostelem stojí zvonice z pískovcových kvádrů, na jejím průčelí lze nalézt nápis: „Měšťané farnosti sv. Petra na Poříčí nákladem veřejným i soukromým tuto věž vděčnému potomstvu vystavěli r. 1598“. Na věži jsou hodiny s datem 1717 a uvnitř visívaly tři zvony. Největší Petr z r. 1691 praskl v r. 1699 a 1701 byl zvonařem Mikulášem Löwem přelit a 10. dubna 1702 vysvěcen. Nesl reliéf sv. Petra, znak Nového Města  Pražského, a jména novoměstských konšelů. Také měl německé a latinské nápisy: „Sv. Petře, chraň mě, aby již žádný požár mě nestrávil“ a „Zvon tento tvůj, ó Bože, jest, račiž ho ušetřiti blesku, aby zvuk jeho čest tvou hlásal a zbožným prospíval“.

Druhý zvon, Pavel, ulil novoměstský zvonař Zachariáš Dietrich.  Byl ozdoben obrázkem sv. Pavla a opět novoměstským znakem. Vážil skoro dvě tuny.

Třetí zvon se jmenoval Jan Křtitel a vážil tunu a čtvrt.  Původně jej odlil Zachariáš Dietrich v r.1723 a v r. 1864 přelit Karlem Bellmannem. Další dva zvonky visívaly v sanktusové vížce. Bohužel, vojenské rekvisice dvou válek potřebovaly zvony více, a tak byly nejspíše proměněny v dělové hlavně… Dnes tu nenaleznete zvony žádné. To, co tu je slyšet, je cimbál bicího mechanismu věžních hodin.

Při opravách kostela mezi lety 1913 a 1914 byl proveden archeologický průzkum. Při něm byly nalezeny nejstarší románské základy původní baziliky. Před druhou světovou válkou proběhla do r. 1936 zásadní restaurace interiéru, zejména oltářních obrazů.

Po roce 1948 byl kostel Křižovníkům konfiskován, nyní opět vrácen v restituci. Mezi lety 1989 a 1991 proběhla další generální oprava kostela. Po povodních v r. 2002 bylo okolí kostela, i kostel sám zaplaven, následkem čehož se po opadnutí povodně propadla v části kostela dlažba.

U sv. Petra byly vedeny jedny z nejstarších matrik, rodné matriky tu začínají rokem 1639.