Nejsvětější Trojice (Trojická ul., P2)

adresa: FÚ  Vyšehradská 41, P2                                                             mše: Út, Pá 17hod.,    Ne 9hod.

Kostel Nejsvětější Trojice, Podskalí, P2
(c) foto Jan Rohan, 2017

První písemná zmínka o pražském Podskalí pochází již z r. 1199. Byla to starobylá čtvrť vorařů a obchodníků se dřevem. Rozkládala se podél pravého vltavského břehu, od vyšehradské skály zhruba po prostor dnešního Palackého náměstí, pod skalnatým krajem Břežské skály (lidově též Skalkou). Od ní také měla tahle svérázná osada název.

Původně zde stávaly hned čtyři kostely. Při Botiči zaniklé kostely sv. Vojtěcha Menšího, na břehu Vltavy farní kostel sv. Jana Křtitele, pozdější farní kostel sv. Kosmy a Damiána, a nakonec předchůdce kostela Nejsvětější Trojice. Ten byl zasvěcen svatému Antonínu, a předtím snad ještě sv. Ondřeji.

 

Podací právo ke kostelu sv. Antonína patřilo měšťanské rodině Kokotoviců ze Starého Města Pražského.

V boji během husitských válek na den Nejsvětější Trojice byl původní kostel vypálen (2.5.1420) v rámci obléhání Vyšehradu. Neví se, která ze stran se toho dopustila. Krátce po husitských válkách byl kostel znova vystavěn a zasvěcen Nejsvětější Trojici.

Hájek uvádí, že kostel býval nazýván „kaplí řemeslníků“. Jedno vysvětlení by bylo, že zde podskalské cechy pořádaly bohoslužby, další vysvětlení podává pověst, že kostelík stavěli řemeslníci společně s klášterem Na Slovanech, proto také trvala tak dlouho. Na druhou stranu prý se stavělo z materiálu, zbylého na staveništi kláštera. Ani tato pověst není nijak doložena, navíc by se musela vztahovat ještě k předhusitskému kostelu, určitě ne k této stavbě.

Při kostelu býval malý hřbitov, písemná zmínka o něm je z r. 1523, když utonul podruh u Útratů, dali mu zvonit umíráček u Nejsvětější Trojice.

6.dubna 1630 v rámci rekatolizačního procesu byl kardinálem arcibiskupem Harrachem do Podskalí uveden páter Alexius Ravelli, jinak také generální komisař řádu Ambrosiánů. Možná bylo důvodem i to, že se stal prvofarářem v obnoveném kostele sv. Vojtěcha Menšího. Jenže farář neuměl česky, což pohoršovalo místní farníky a vyvolalo to nepokoje. Došlo to tak daleko, že si Podskaláci už 9. dubna 1630 na konzistoři stěžovali a požadovali instalaci českého faráře. Ravelli současně zjistil, že neuspěl se žádostí zřídit při kostele sv. Vojtěcha Menšího klášter pro svou řeholi, úřad opustil a stal se potulným knězem. Později se zjistilo, že si na cestu přibral blíže nezjištěné množství kostelního inventáře.

Na jeho místě působil mezi lety 1635 a 1640 Jan Glodomastes. Když zemřel, nebyl již žádný samostatný farář uveden. Duchovní správa přešla pod chrám sv. Vojtěcha v Jirchářích. Ale ani ti bohoslužby sami neprováděli, většinou jimi pověřovali řeholníky různých řádů.

Když r. 1645 kardinál Harrach pořádal ve prospěch císaře sbírku, požádal i podskalskou farnost k darování přebytečných klenotů, byl odkázán na chudobu jak farníků, tak i kostela. Ten byl i vykraden, pachatel lapen a upálen. Záduší bylo chudé a prostředků na provoz bylo tak málo, že kostel málem spadl. Ani duchovní moc o zdejší úřed nestáli a farnost dlouhodobě neměla vlastního faráře.

V 18. století byl stav objektu kritický, naštěstí o dobrodince nebyla nouze. V roce 1728 novoměstský primas Josef Sendler uhradil statické podchycení kostela, když uhradil sanaci základů a zahájil rekonstrukční práce kostelní budovy. Lékař Josef Möller vlastním nákladem nechal vybudovat na jižní straně kostela kapli, jež byla vysvěcena 19. prosince 1751.

21.května 1781 byl položen základní kámen ke stavbě hlavní věže kostela, ta byla dokončena již v r. 1782.

Jak se farnost rozrůstala, získávala i větší množství dárců, na konci 18. století vykazuje na majetku ke třiceti tisícům zlatých.

Vlastní farář zde byl instalován v r. 1827 pod dohledem svatovojtěšského faráře a měl ve správě celé Podskalí. V r. 1833 nabídli

Pohled na kostel Nejsvětější Trojice očima malíře Jansy, konec 19.století
(c) reprofoto Jan Rohan, 2017

Benediktini z vedlejšího kláštera Na Slovanech, že by duchovní správu Podskalí převzali, ale v reálu k tomu nikdy nedošlo, takže tu pod patronátem novoměstské obce  r. 1851 vzniká samostatná farnost. Podle vedených matrik je farnost česká, zahrnuje území bývalé farnosti sv. Vojtěcha Menšího, sv. Mikuláše a území kláštera Bosých Augustiánů (při klášteru sv. Václava na Zderaze).

Dnešní podoba kostela odpovídá vzhledu po dokončení přestavby v r. 1728. Drobný vzhled jednolodní stavby se šesti malými kaplemi ještě umocňuje skutečnost, že okolní terén byl výrazně zvednutý v době výstavby pražských náplavek. Dnes stojí v malé farní zahradě, která vznikla na místě původního hřbitůvku. Jeho větší část spolkla sousedící zástavba poté, co byl zrušen za Josefa II.

Hlavní oltář pochází z r. 1732, když jeho náklady uhradil staroměstský radní Michal Václav Bláha a jeho bratr Rafael. Oltářní kámen je z r. 1765, oltářní tumba je starobylá, možná ještě z gotického období. Hlavní loď od presbytáře neodděluje vítězný oblouk

Oltářní obraz s výjevem Nejsvětější Trojice je vymalován na dřevě, na kazatelně jsou řezby, zobrazující oběti Abrahámovy, Kainovy a Abelovy, na stříšce s křížem na srdci.

Na evangelijní straně oltáře stojí oltář sv. Anny s řezbou představující Narození Páně.  Oltář Neposkvrněné Panny Marie stával kdysi v Týnském chrámu, odkud sem byl darován vdovou Annou Riesterovou.

Další kaple při jižní stěně jsou sv. Jana Nepomuckého, Panny Marie Královny, v kapli na jižní straně je oltář sv. Kříže. U ní stojí křtitelnice z rudého sliveneckého mramoru od mistra Františka Jedličky z r. 1831.

Při stavebních úpravách v r. 1871 bylo přistavěno zádveří ke vchodu na kruchtu. Při opravách ve dvacátém století byl nalezen fragment gotické fresky nad portálem do sakristie.

Na kůru se nachází jednomanuálové barokní varhany. V r. 2016 prošly varhany opravou z grantu městské části Praha 2.

V kostelní věži bývaly tři zvony – největší vážil 1214 liber, ulit roku 1590 zvonařem Brikcím z Cimperka a r. 1875 přelit. Druhý pochází z r. 1797, ten byl však zabaven coby válečná rekvisice. Třetí sem byl přenesen z kostela Panny Marie Sněžné, také z Brikcího dílny (1594).  V sanktusové vížce visely dva zvonky.