Sv. Jana Nepomuckého Na Skalce (Vyšehradská ul., P2)

mše: Ne 11.00hod  (něm)  v červenci a srpnu se nekonají

Kostel sv. Jana Nepomuckého  Na Skalce, průčelí chrámu
(c) foto Jan Rohan, 2017

Roku 1691 založil Kristian Florián Höger na své malé vinici na svahu nad podskalským Hrádkem vlastním nákladem a s povolením arcibiskupa Jana Bedřicha Valdštejna původně dřevěnou kapli, zasvěcenou Janu Nepomuckému. Kaple byla ještě tentýž rok vysvěcena svatovítským kanovníkem Tobiášem Janem Beckerem.

Bohoslužby zde vykonávali Servité z kláštera Na Slupech (při kostelu Zvěstování Panny Marie Na Trávníčku). Znamená to, že kult sv. Jana Nepomuckého se zde slavil třicet let před tím, než byl v r. 1721 blahoslaven.

Kristian Höger byl ve funkci vrchního c.k. výběrčího daní. Vinou rozhazovačné manželky upadl do velkých dluhů a následkem toho zdefraudoval velkou částku ze státních prostředků. Byl uvězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti.

Když dostal císař Leopold I. k podpisu rozsudek, vyžádal si na odsouzence reference. Tak zjistil příčinu zločinu, a že Höger byl doposud řádným úředníkem, zjistil, že uvedenou kapli založil a finančně podporoval. Císař změnil ke slávě sv. Jana Nepomuckého (a snad i protože světec je také patronem lidí v nouzi) trest smrti na doživotní věznění ve věznici Novoměstské radnice. Dokonce výnosem stanovil limit na jeho stravování – 34 krejcarů denně.

Jenže Höger z dosavadního věznění měl podlomené zdraví, ve vězení brzy na to zemřel a byl pochován v kapli sv. Jana Nepomuckého. Jeho majetek propadl státu, a kaple Na Skalce zůstala dál k potřebám bohoslužeb.

Roku 1706 bylo zde založeno Bratrstvo pod ochranou Panny Marie ke cti sv. Jana Nepomuckého. Toto bratrstvo bylo ve své době velmi populární, mívalo až jedenáct set členů – pět stovek kněžích, a po třech stech mužů a žen, laiků. Příslušníci bratrstva nosili na prsou obrázek sv. Jana Nepomuckého, protože ve stanovách byl stanoven závazek propagace a rozšiřování tohoto světce. V kapli byly konány také bratrské pobožnosti za zemřelé členy, v oktávě po svátku sv. Jana Nep., ale také v obdobích sucha. Členy bratrstva byly i některé význačné světské osobnosti – například také císařovna Marie Ludvika Španělská nebo budoucí císařovna Marie Terezie.

První pokus o přestavbu kaple na kostel pochází z r. 1709, když plány vypracoval Pavel Ignác Bayer, ale stavbu zastavila pražská konzistoř.

S nástupem obliby svatojanského kultu brzy malá svatyně přestává stačit kapacitou. Svatojanské bratrstvo se rozhodlo iniciovat vybudování prostornějšího chrámu. Hledali zámožné investory a dárce, a také našli.

Fond na výstavbu kostela zahájily hraběnky Terezie Pöttingová a Michnová, obě věnovaly po čtyřech tisících zlatých. K tomu přispěla ze závěti stejnou částkou Marie Terezie Kagrová (+ 1738). Polská královna věnovala kompletní bohoslužebné náčiní, říšský hrabě Karel Gotthard Schafgotsch uhradil pořízení velkolepého hlavního oltáře.

Roku 1730 je slavnostně položen základní kámen a je posvěcen biskupem Janem Meyerem. Stavitelem se stal Kilian Ignác Dientzenhofer mladší. Protože část pozemků daroval k výstavbě kostela Josef Václav Seddeler až rok nato, vyvozuje se, že to také je rok započetí stavby.

Mezi lety 1738 a 1749 je kostel dokončen a prvním administrátorem je Jan Václav Steydl z Greifenwehru. Je to ve své době populární spisovatel náboženské literatury. Ještě jako kaplan ve Staré Boleslavi vydává r. 1718 spisek o tomto slavném poutním místě „Prut Jesejský“ a v r. 1723 spis o poutním místě Hájku za Bílou Horou. V roce 1774 kněz Steydl odkazuje všechen majetek kostelu a téhož roku umírá.

Za účelem zřízení příbytku duchovního při kostele sv. Jana Nepomuckého, daroval r. 1769 konsistorní kancléř Benedikt Stöber celých 9tis. zlatých. Za ty byl odkoupen dům Jana Mladoty ze Solopysk a na jeho místě postaveno obydlí pro místního administrátora.

Při příležitosti padesátého výročí založení kostela proběhly ve dnech 14., 15. a 16. května 1780 velké lidové slavnosti, církev při bohoslužbách v ty dny udělovaly plnomocné odpustky.

Roku 1819 byla do kostela donesena socha sv. Jana Nepomuckého, dílo se zajímavou historií. Autorem je Jan Brokoff, přičemž dílo uhradil svobodný pán Matěj Bohumír Wunšvic. Socha stávala v rodinné kapli v domě  čp. 793 na Václavské náměstí. Do domovní kaple docházelo mnoho lidí, podle sochy dokonce byla r. 1683 odlita v Norimberku bronzová socha, která byla poté umístěna na Karlově mostě. Když byla zrušena kaple v domě Wunšviců, v noci měla být socha potají odnesena, došlo k pouličním nepokojům, kde dokonce muselo zasahovat vojsko k rozehnání rozzlobeného davu Pražanů. Pozlacená dřevěná socha dodnes stojí na hlavním oltáři od Františka Ignáce Platzera.

Na konci 19. století fungoval chrám jako školní kostel blízkých škol – pražské reálky v Žitné, reálky v Resslově ulici nebo chovance Ústavu hluchoněmých.

Sv. Jan Nepomucký Na Skalce – před r. 1880, ještě bez nových soch od Seelinga na schodišti
(c) reprofoto Jan Rohan, 2017

Vlastní stavba vyniká čistotou barokního slohu a zdobností. Je to jedna z nejhezčích církevních staveb v Čechách. Dvojice kostelních věží jsou baroknímu tvarosloví poněkud vzdálené a působí atypicky svým pootočením proti zbylé hmotě kostela, což bylo staviteli dlouho vytýkáno. Někdy bývá toto provedení označováno jako dynamické baroko. Kostel stojí jakoby na terase, a k hlavnímu vstupu vede oble modelované schodiště, u paty s dvojicí soch. Schodiště prý bývalo zdobnější, ale žádné bližší informace nebo vyobrazení zřejmě není k dispozici. Dolní partie je doplněna sochami od Bernarda Otto  Seelinga z r. 1880

14.února 1945 dostalo okolí kostela několik zásahů – tento kráter je ve Vyšehradské ulici těsně vedle bočního vchodu do zahrady
(c) reprofoto Jan Rohan, 2017

Od kostela vzhůru Vyšehradskou ulicí obklopuje kostelní zahradu vysoká zeď, ukončená ze strany Karlova náměstí bočním vstupem s bránou, zdobenou reliéfem s vyobrazením sv. Jana Nepomuckého. V únoru 1945 při náletu amerických bombardérů dopadla jedna puma do vozovky vedle brány. V ulici zůstal veliký kráter, zeď byla pobořena, ale reliéf byl poškozený lehce, a dal se zrestaurovat. Ve výklencích v ohradní zdi a na balustrádě bývali dříve ozdobní andělíčci, ale ani ti se do dnešních dní nedochovali.

Mezi věžemi je bohatě zdobený štít s motivem anděla, držícím v jedné ruce

 

Kostel sv. Jana Nepomuckého Na Skalce – reliéf nad bránou kostelní zahrady z Karlova náměstí
(c) foto Jan Rohan, 2017

pochodeň a druhou si drží na ústech. I další objekty na průčelí odkazují metaforicky k tématům víry a lásky. Uprostřed potom je vyobrazen královský český lev s žezlem, na vystupujícím jehlanci pak busta sv. Jana Nepomuckého. Úplně nahoře je vyobrazen jeho svatý jazyk.

Interiér kostela je loď pravidelného osmibokého půdorysu a presbytář je dvoukřídlý, nahoře s malými kruchtami. Kostel je průčelím otočený k západu, velkými okny dovnitř vstupuje úžasné světlo, po celý den. Vnitřní výzdoba je rokoková.

Kostel sv. Jana Nepomuckého Na Skalce – centrální stropní freska
(c) foto Jan Rohan, 2017

Fresky na klenbách jsou od neurčeného autora – snad od Reinerova žáka Jana Karla Kováře nebo od Franze Antona Maulbertsche, nejnověji je za autora označován František Antonín Müller. Hlavním motivem nad lodí je výjev se sv. Janem Nepomuckým, jak jej andělé odnáší na nebesa. Na dolním okraji klenby jsou zobrazeni nemocní, otroci v okovech a matky s batolaty, jak vzhlíží ke světci. Také nad hudební kruchtou je výjev nemocné ženy, vzhlížící k nebesům.

Hlavní oltář je ozdoben výše popsanou sochou sv. Jana Nepomuckého od Jana Brokoffa z r. 1682. Na severovýchodní straně je oltář Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše s obrazem sv. Lukáše, malujícím Madonu – je to kopie podle obrazu Karla Škréty neznámého autora, na protější stěně je oltář Neposkvrněné Panny Marie, rovněž z Platzerovy dílny. Zajímavý je malý oltář při jižní stěně, zvaný Svaté Rodiny, s malým obrazem – kopií Staroboleslavského Palládia, po stranách se sochami sv. Václava a sv. Ludmily, a schránkou relikviáře.

Na kazatelně jsou v reliéfech zobrazeny některé zázraky ze života sv. Jana Nepomuckého – ve Strakonicích se zjevuje tonoucí Rosálii Hodánkové, spadlé do mlýnského náhonu a zachraňuje ji. Vpravo pak se světec zjevuje v Praze těžce nemocné Teresii Krebsové a slibuje jí zázračné uzdravení.  Na schůdcích na kazatelnu jsou pak reliéfy, jak světec zpovídá královnu, a nakonec, jak jej unáší vltavské vlny. Plastiky na bočních oltářích jsou převážně od Jana Antonína Quitainera.

Kostel byl od sedmdesátých do konce devadesátých let uzavřen, nyní je ale po náročné restauraci opět k dispozici. Jeho duchovní správa byla svěřena německé katolické církvi.

V zahradě bývá přes léto výstava skalniček.