Sv. Martina (V Pevnosti, Vyšehrad, P2)

adresa:  DS  K rotundě  16/92, P2             mše:  Po, Čt 17.30 (lat)   16.00 (Z)  Út, So 8.00

 

Rotunda sv. Martina je jedinou původní středověkou stavbou současného Vyšehradu. Nalezneme ji ve východní části areálu, poblíž Leopoldovy brány.

V původní zástavbě se v prostoru mezi ní a kaplí Panny Marie Šancovní nacházelo středověké tržiště, a bezprostředně vedle rotundy na východním okraji prostoru ležel malý hřbitov (12. a 13. století). Poblíž zde ještě ve 14. století uzavírala hradiště svatomartinská brána.

První písemný záznam o rotundě pochází z r. 1396, kdy se uvádí platební povinnost Diviše z Kršovic k této kapli 92 grošů.

Během husitských bouří byl kostel 2.11.1420 vypleněn a rotunda dále nazývána „pohanskou“, pro pověst, že stojí na místě dříve pohanské svatyně.

Rotunda sv. Martina, Vyšehrad       (c) Jan Rohan, 2016

Za třicetileté války sloužila pevnosti za jednu z pracháren.

Po r. 1654 se mění vyšehradské návrší v moderní opevnění, kromě rotundy, kapitulního kostela se hřbitovem a objektu starého děkanství, nezůstalo ze stávající zástavby vůbec nic. Zbořeno bylo 31 domů. Výstavba nových hradebních zdí (šancí) znamenala zánik dalšího z vyšehradských kostelů – Stětí sv. Jana. Část s apsidou byla zbořena, zbytek lodi je zakomponován do hradeb a barokně přestavěn.

Teprve v r. 1710 byl rotundě vrácen náboženský účel, v r. 1750 provedena stavební rekonstrukce, včetně opravy lucerny s vížkou, nákladem děkana Berghauera. Roku 1757 ale byla znova poškozena za napadení pruskými vojsky dělostřelbou z pankrácké pláně, a za josefinských reforem dokonce zrušena. Účel využití se neustále střídá – kaple slouží jako skladiště, dílna k sestavování nábojů a dokonce je v ní chudinský byt s kuchyní v apsidě. Oltář sv. Martina je demontován a přenesen do kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Když je prostředkem pevnosti vytyčována nová „Táborská silnice“, je r. 1841 zazděn původní vchod a vybourán nový – původní dispozice je dobře patrná na snímku. Drobné svatyni hrozila bezprostřední zkáza, když stavitelé silnice požadovali její demolici, protože stála v cestě. Naštěstí se zvedla velká nevole zastánců staré stavby a za podpory nejvyššího purkrabího Karla Chotka byla rotunda zachráněna.

V r. 1848 dostává vápennou omítku. Do fasády byla zazděna dělová koule, nalezená ve zdivu po bombardování Prušáky v r. 1757.

Roku 1870 se vyšehradská kapitula na soustavný nátlak spolku Vlastimil opět snaží ujmout správy nad rotundou sv. Martina. Nicméně se zjistilo, že vojenská správa nesouhlasila, a někdy mezi lety 1871 a 1873 převedla nemovitost nejdříve na ministerstvo financí, a to následně na finanční správu. Církev žádala o restituci, že doloží dřívější vlastnictví, ale neuspěla. Dokonce ani nesměla rotundu užívat… A tak se kapitula nabídla, že nemovitost s přilehlým pozemkem odkoupí. Odhad byl tehdy 500 zlatých, z čehož polovinu uhradil ze svých prostředků r. 1875 probošt Václav Štulc a druhou polovinu složila vyšehradská kapitula

Další výrazná oprava rotundy proběhla pod vedením stavitele Antonína Bauma r. 1878. K úhradě nákladů se zavázal tehdejší kanovník František Kočí. Z této doby pochází pseudorománský portál na jižní straně, s latinským nápisem „Svatý Martine, oroduj za nás“.

Portál rotundy sv. Martina,               (c) Jan Rohan, 2016

Při rekonstrukci byla ve vížce nalezena schránka s 10ks svatých ostatků, trochou země z hrobu sv. Jana Nepomuckého a s listinou s pečetí děkana Berghauera o rekonstrukci kaple v r. 1750. Náklady, které kanovník Kočí ze svého uhradil, dosáhly 2 000 zlatých.

V r. 1880 na svátek sv. Martina probošt Václav Štulc svatyni opět vysvětil a po stu letech nový zvonek ve věžičce zahájil první obnovenou mši. Zvonek odlil mistr Diepold. Záznam o provedené opravě a věci, nalezené dříve, byly slavnostně uloženy do pozlacené báně nové křížku.

Kaple má tvar nepatrně elipsovitý, kruhová loď je na východní straně připojena podkovovitou apsidou, uvnitř ustoupená. Loď má průměr 6,5m, zdivo tloušťky téměř 1m. Na střeše je věžička se čtyřmi okénky, s hladkými sloupky bez patek a bez hlavic. Žádné původní malby se nedochovaly, stávající výzdoba pochází od akad. malíře Königa. Na výmalbu Vítězného oblouku před apsidou jsou přemalovány motivy z Vyšehradského kodexu. Malby na stěnách navrhl Josef Hellich, a po jeho smrti zrealizoval akad. malíř Jan Heřman. Nový oltář je zhotoven z rudého sliveneckého mramoru

Při archeologickém průzkumu, provedeném zde v letech 1924-1926, byly nalezeny tři úrovně historických podlah. Jedna hliněná s mazanicí, druhá také hliněná, ale s kameny, a třetí nejmladší z hladkých, nepolévaných dlaždic šestibokého tvaru. Ta čtvrtá, nejmladší, je již soudobá.

Archeologický průzkum proběhl rovněž v širším okolí a prokázal okolo několik středověkých udržovaných cest, sypaných oblázky.

K rotundě se nedochovala zakládací listina, je možné, že byla soukromého založení. Od nejstarších dob byla považována za tzv. velkofarní kostel vyšehradského předhradí. Ze všech pražských rotund je sv. Martin nejstarší.

Ve dvacátých letech archeologický průzkum zkoumal stavební konstrukci a bylo zjištěno, že stavebně-technicky je navázání galerie ve střešní lucerně téměř identické s bazilikou sv. Jiří na Hradě. Pozoruhodný je i použitý rozdílný formát použitých kamenných kvádříků, který lze sledovat na nyní odhaleném režném zdivu. Někteří historici zde hovoří o možných dvou stavebních etapách (karlovské a otonské). Opírají svou domněnku o podobnost např. s rotundou v Mikulčicích. V období Velké Moravy bylo podobně postaveno ještě několik podobně řešených rotund na Moravě a Slovensku. Průzkum datuje založení rotundy sv. Martina do poslední třetiny 11. století.

V dnešní době je rotunda ve správě Starokatolické církve.