Sv. Petra a Pavla (Vyšehrad, P2)

adresa:  K Rotundě 10/100, P2  mše: Pá 17.30 (lat)  16.00 (Z)  Ne  9.00

 

Sv. Petr a Pavel,Vyšehrad, před r.1900 – ještě bez věží
reprofoto (c)Jan Rohan,2017

Prostor starobylého Vyšehradu, je spojený nejen s nejstarší historií naší státnosti, ale také s nejstaršími památkami církevními. Úsvit historie je charakteristický přežíváním starších, ještě předkřesťanských tradic. V prostoru vyšehradského návrší a vyšehradského předhradí bylo historicky zdokumentováno nejméně čtrnáct svatyň.

Na východním cípu bývalého knížecího okrsku při archeologických vykopávkách byly nalezeny základy baziliky svatého Vavřince, a ještě pod nimi starší, zřejmě z otonské doby pocházející, kaple. Měla půdorys kříže a stavebně byla zřejmě příbuzná s kostelem na slavníkovské Libici, kde byl zdokumentovaný velice podobný objekt z let 962 až 995.

Vyšehrad byl jednoznačně střediskem církevní i světské moci. Poté, co si biskup Jaromír vymohl zřízení vyšehradské kapituly, přímo podřízenou Římu, prudce vzrostl jeho význam.  Za Bořivoje I. vyl vystavěn na Vyšehradě kostel sv. Klementa, a již počátkem 11. století je doložena liturgická škola, některé prameny její existenci posouvají ještě dále do historie, a některé zdroje uvažují, že do ní chodil mladý sv. Prokop a sv. Václav zde studoval písmo a slovanskou literaturu.

Zakladatelem chrámu Petra a Pavla na Vyšehradě byl kníže Vratislav II., příští první český král (r.1085). Tento muž pochopil nutnost zřídit síť církevních institucí k posílení světské moci na svém území. Roku 1063 založil Olomoucké biskupství a r. 1064 povolal z emigrace v Uhrách zpět do kláštera sv. Prokopa v Sázavě Benediktiny. Vratislav II. si užíval papežské přízně, r. 1070 nadační listinou založil kolegiátní kapitulu svatých Petra a Pavla. Osobně položil základní kámen a na zádech prý donesl dvanáct nůší kamene k zahájení stavby. Za to měl na vyžádání od papeže dostat coby relikvie ostatky světců. K budované kapitule je formálně přičleněna kapitula klementská a dokonce její nadační jmění vplývá do jmění nově budovaného kapitulního chrámu.

Nadační jmění bylo na tu dobu velkolepé, protože čítalo na osmdesát vsí, desátý díl z úrody ze šestnácti tehdejších českých žup, což bylo něco jako dnešní zmenšený okres, několik pomezních cel a dále naturální dávky v různých přírodninách. Příjmy tak mohla vyšehradská kapitula směle konkurovat Pražskému biskupství, coby hlavní opoře přímé královské (ve smyslu státnosti) moci.

Když král Vratislav r. 1092 umírá, je ve vyšehradském chrámu pochován. Pozůstalá královna Svatava daruje kapitule klášter v Sázavě, po smrti je pochována rovněž ve vyšehradském chrámu vedle svého manžela Vratislava II.

I další čeští panovníci dbali na majetek kapituly a štědrými dary ji podpořili. Břetislav II. daroval vsi a pozemky v Nuslích a Vršovicích, Soběslav I. rozsáhle přebudoval chrám, nechal jej vyzdobit malbami a dlažbou, kolem kostela postavil kryté chodby. Roku 1129 dal průčelí ozdobit velkolepou ozdobou – obrovskou královskou korunou, na jejíž výrobu bylo použito dvanáct hřiven zlata, osmdesáti hřiven stříbra a spousty mědi a železa. Do nadačního jmění kapituly přispěl darem veliké sbírky knih a liturgických nádob.

Protože se však zdálo, že probošt hospodaří s majetkem nezodpovědně, královským výnosem nařídil upravit hospodaření několika pravidly, dále nařídil stanovit jednotlivým kanovníkům přímé rovné a pravidelné příjmy. Do konce života ještě věnuje kapitule kostel sv. Vavřince na Petříně a jeho statky a příjmy, a stejně tak kostel se špitálem při chrámu Panny Marie u Týna. Příjmy a statky tohoto chrámu byly značné, protože zde se vybírala významná daň ze zboží v nedalekém Ungeltu, kudy museli projít všichni cizinci, vezoucí zboží do královské Prahy.

I Soběslav I. je r. 1140 pochován ve vyšehradském chrámu.

Jeho syn, Soběslav II., daruje kapitule r. 1178 vsi Újezd na Sázavě a ves Újezd sv. Martina (kolem stejnojmenného kostela na Novém Městě Pražském, po smrti matky, královny Adelaidy (+1140) z dědictví daruje mlýny v Podskalí, zhruba v místech mezi kostelem sv. Kosmy a Damiána a Zderazem, spolu s dalšími pozemky.

Soběslav II. následně prohrává bratrovražednou válku s Friedrichem ve velké bitvě pod Vyšehradem 27.1.1179, prchá a v cizině 29.1.1180 umírá. Jeho tělo je převezeno do Prahy a pochováno ve vyšehradském chrámu po boku jeho otce.

Friedrich vládne tvrdou rukou a z pražských měst vybírá velké částky. Vyšehradská kapitula nebyla výjimkou a zaznamenala značné ztráty. Ale 2. května 1187 Friedrich překvapivě obrátil, když kapitule udělil významná privilegia, spojená se značnými příjmy – nasměroval k ní pokuty, vybírané ve vyšehradském podhradí, uvedených dvou vsích, a to z vražd a násilných trestných činů, současně vyjmul tyto vsi ze světské župní správy, což bylo vlastně převedení soudní moci na kapitulu. Prý byl Friedrich pohnut k tomuto pod vlivem snu, ve kterém jej sv. Petr zbičoval za bezpráví, kterého se dopustil na majetku vyšehradské kapituly.

O tomto bičování se zmiňuje výslovně Friedrichův bratr, král Přemysl Otakar I., když listinou r. 1211 vyšehradským uvedené privileje stvrzuje. Za vlády Karla IV. se stal výjev bičování Friedricha jedním z vymalovaných motivů u hlavního oltáře.

V roce 1249 po mohutném požáru původní kapitulní chrám vyhořel. Chrám se obratem začal znovu stavět, roku 1273 se již stavěly krovy. Od roku 1295 bylo přispíváno na stavbu prodejem odpustků. Ve třináctém století bylo v chrámu nejméně osm oltářů.

Karel IV. přináší do Prahy nový rozkvět – zakládá Nové Město, Vyšehrad je nově opevněn a nové hradby spojily bok vyšehradské fortifikace s Petrským městem. Na Vyšehradě si nechává postavit nový palác pro potřebu královského dvora. Vyšehrad má důležitou úlohu i v korunovační ceremonii – je zde zahájena modlitbou, a teprve po ní se průvod odebírá na Pražský hrad. Karel značnými částkami zvelebil chrám na Vyšehradě, zasvěcený sv. Petru. Z jedné cesty přiváží kuriózní památku – v chrámu Panny Marie poblíž italské Pissy si vlastnoručně vyřezal destičku z kamenné desky oltáře, kterou údajně usazoval sám sv. Petr a následně na ní sloužil mši. Tuto destičku, spolu s dalšími svatopetrskými relikviemi daroval chrámu na Vyšehradě.

Když Karel IV. zemřel, jeho tělo bylo v průvodu neseno nejdříve k modlitbě na Vyšehrad do chrámu sv. Petra a Pavla, a zde zůstalo přes noc.

V době Václava IV. byl vyšehradský chrám papežským výnosem mezi čtyřmi pražskými kostely, kde věřící mohl získat odpustky svých hříchů. Při nepokojích proti králi byla r. 1394 napadena kapitulní pokladnice, ze které se odváděly platby Římu. V té době je do úřadu kanovníka zvolen příští svatý Jan Nepomucký.

V počátku husitských nepokojů, ještě dokud byl Jan Hus v klatbě, a nad pražskými městy visel vyhlášený interdikt, došlo k situaci, že se nevztahoval na vyšehradské svatyně, a tak katoličtí věřící se v zástupech hrnuly ke mším na Vyšehrad. Po smrti Václava IV. bylo i jeho tělo uloženo na Vyšehradě. Z obavy z blížících se nepokojů ale bylo upuštěno od plánovaných ceremonií a tělo odvezeno narychlo pryč.

1.listopadu 1420 se na pankrácké pláni odehrála strašná bitva, když přitáhlo vojsko císaře Zikmunda, aby vyprostil z obležení vyšehradskou vojenskou posádku, obklíčenou silami pražských. Po obrovské řeži byl Zikmund poražen. Posádka byla zavázána, že se nepřipojí k bojům a rozprchla se. Nazítří nechráněný Vyšehrad vydrancovala husitská lůza, včetně všech zdejších chrámů.

Po husitských nepokojích se r. 1450 sešlo na Vyšehradě několik bývalých kanovníků, aby zahájili sbírku na nový chrám – kostel byl v rozvalinách, vypálený a bez krovů. Roku 1495 byl provizorně opraven, uvnitř vystavěny čtyři oltáře, a vysvěcen. Bylo to chudé provizorium, zdaleka nepřipomínal chrám někdejší bohatství a okázalost.

V patnáctém století se kapitula dostala pod patronát pánů z Rožmberka a postupně se finančně vzmáhá. Také se hledají původní poklady, liturgické předměty a literatura, ukrytá všude po českých zemích. Pátrání bylo úspěšné jen zčásti.

Opravy byly provedeny asi dost ledabyle, protože již v r. 1503 si kapitula stěžuje, že se zřítil jeden chrámový pilíř, spadla klenba a stav celého kostela je špatný. Teprve v r. 1565 je dokončena oprava klenby, r. 1599 je chrám opět vysvěcen. Od r. 1567 vyšehradští obyvatelé odpírají poslušnost vyšehradské kapitule s odkazem na to, že mají veškerá vrchnostenská práva, navíc jejich většina vyznává podobojí. Král Ferdinand I., a po něm i Maxmilián sice poslušnost nařídili, ale vyšehradští dále vzdorovali. Odmítali katolické mše v kapitulním chrámu a požadovali kostel sv. Alžběty předat jim, coby farní.

Vyšehrad, část Podskalí a Nového Města na dobovém pohledu – konec 17. století. Na Vyšehradě stojí původní chrám sv. Petra a Pavla, vpravo od něj ještě stojící královský okrsek. Vlevo na obr. Emauzský klášter.        (c) reprofoto Jan Rohan, 2017

V r. 1611, po odražení pasovských nájezdníků, je Vyšehrad opětovně vydrancován, převážně pražskými lupiči. Škody na majetku dosáhly 2000 kop.

Než nastaly nové náboženské bouře, byly vyšehradský archiv a klenoty r. 1618 zabaleny do pytlů a rozeslány na různá místa do úkrytu. Nejdříve do Annenského kláštera a později do Budějovic.  Po bělohorské bitvě císař Ferdinand II. vrací poměrně rychle vyšehradskému proboštu církevní majetek a kapitule vsi, ze kterých plynou stále větší příjmy. Od roku 1624 se staví z Vyšehradu moderní pevnost. Vojáci zbořily téměř všechny domy.

V r. 1648 nastoupili proti Vyšehradu Švédové, ale nakonec si na zteč netroufli. Nejspíš proto se za Ferdinanda III. a Leopolda I. pokračuje v modernizaci opevnění. Postup výstavby sledoval mnich od Sv. Václava, bratr Augustián, a celý postup modernizace opevnění zdokumentoval na sérii mědirytů.

Po třech staletích se začaly r. 1719 opět slavit pravidelné bohoslužby. Z kláštera Augustiánů v klášteře sv. Kateřiny je zřízeno nadání k podpoře vyšehradské kapituly a zdejší kanovníci dochází na Vyšehrad. Mezi lety 1723 a 1729 se opět kostel přestavuje.

V letech 1741 a 1742 obsadili Vyšehrad Francouzi, kteří okolí i kapitulu sužují. Největší nebezpečí Vyšehradu hrozí r. 1744, když podzemí pevnosti napěchovali Prusové trhavinou a chtějí ji vyhodit do povětří. Krejčovský tovaryš Kašpar Nepatrný se dvěma společníky však našel zapálený doutnák a uhasil jej.

Za úřadování děkana Berghauera se kapitula dostává do četných sporů. Děkan je nadmíru horlivý a snaží se kapitule co nejrychleji navrátit veškeré staré výsady a práva. V moderní době ale již není snadné se jich domoci. Zároveň bojuje naplno proti kališnictví a luteránům.

Vyšehradské Madoně se pořádaly prosebné pouti o déšť. Dokonce i poté, co císař Josef II. tyto pouti zakázal. Po zrušení Jesuitů r. 1781, na Vyšehradě kanovníci znova zahájili bohoslužby; až  jedním z Josefových dekretů byly kapituly zrušeny (1784). Ale již r. 1794 je činnost obnovena.

Jedinou obytnou církevní budovou uvnitř pevnosti byla rezidence probošta (postavena 1730), ostatní kanovníci žili dole ve městě. Roku 1849 bylo postaveno obydlí pro dalších šest zdejších kanovníků ve dvou rezidencích.

barokní Vyšehrad s fortifikací přes Nuselské údolí ke Karlovu – kolem r.1890
reprofoto (c)Jan Rohan, 2017

20.října 1866 během událostí po prohrané válce, byl dopraven na Vyšehrad neporušený jazyk sv. Jana Nepomuckého ze Salzburku. Byla to velká sláva a dlouhý průvod následně ostatky světce  doprovodil do chrámu sv. Víta.

Děkan Ruffer zřídil dole ve městě chudobinec, a proslul jako spisovatel mnoha náboženských a modlitebních knížek. Jeho nástupce, probošt Václav Štulc, nechal vybudovat nové proboštství a významně se zasadil o generální přestavbu stávajícího chrámu do současné podoby.

Současná podoba kostela sv. Petra a Pavla – novogotická přestavba
(c) Jan Rohan, 2017

Plány na stavbu byly zadány Josefu Mockerovi. Chrám má být na západě prodloužen, klenba snesena a průčelí doplněno dvěma mohutnými věžemi. Celý nově koncipovaný kostel má být důstojným reprezentantem slovutné historie. Duch stavby má být novogotický, na paměť doby největší slávy. Bořený kostel obsahoval ještě prvky románské a raně gotické (především na nosném a opěrném systému), ale stavební stav, zaviněný zejména opravami a dostavbami pod tlakem nedostatku financí, nedovoloval tyto zachovat. Dodnes je z gotické části dochována pouze boční kaple, pocházející z dostavby za éry Karla IV.

Nová velkorysá přestavba se odehrála v letech 1885 až 1887, po smrti Josefa Mockera (+ 1899) průčelí s věžemi dokončeno podle návrhu Františka Mikše v letech 1902 až 1903. Věže jsou vysoké 58m a tvoří dnes zásadní dominantu Vyšehradu. Na hlavním portálu lze vidět sochařskou výzdobu (reliéf) podle návrhu Štěpána Zálešáka, s motivem Posledního soudu. Sochy nahoře na průčelí zobrazují uprostřed Krista, po stranách sv. Petra a sv. Pavla. Kamenické práce na průčelí chrámu i v jeho interiéru provedl kamenický mistr Josef Uzel ze Smíchova. Je rovněž autorem uvedených děl.

Sochařská výzdoba portálu kostela sv. Petra a Pavla
(c) Jan Rohan, 2017

V kapli sv. Klimenta z r.1902 je uložena románská tumba, zvaná sv. Longina, ale podle posledních výzkumů (Z.Všetečková, 2002) jde nejspíše o prvního českého krále Vratislava II. Po celém obvodě je zdobena vlnkovým vlysem, na třech stranách je vytesán znak řeckého kříže. Podobný sarkofág byl nalezen při archeologickém výzkumu při vykopávkách na východní straně areálu na přilehlém hřbitově mezi lety 1974-1978(Nechvátal, 2002). Tento sarkofág však byl nalezen poškozený a rozlomený na tři části.

V letech 1981 až 1987 prošel kostel generální opravou, při které byla obnovena i vnitřní secesní výzdoba.

Znak kapituly tvoří dva překřížené zlaté klíče na červeném čtverhranném štítě. Malá kapitulní pečeť vyobrazuje bičování knížete Friedricha sv. Petrem, s nápisem „Menší pečeť kapituly Vyšehradské“ a je doložena od r. 1387. Velká pečeť zobrazuje pod gotickým lomeným obloukem krále Vratislava s nápisem „Vratislav, první král a zakladatel“ a po stranách sv. Petr a Pavel, všichni vsedě, a po obvodu nápis „+ pečeť kapituly kostela Vyšehradského“.

V roce 2003 papež Jan Pavel II. chrám povýšil na basilicu minor.