Sv. Jakuba Většího (Kostelní nám., Praha 4-Kunratice)

 

Kostel sv. Jakuba Většího, Praha – Kunratice
(c) Jan Rohan, 2019

Kostel sv. Jakuba Většího nalezneme v samém centru dnešních Kunratic, které již dávno nepůsobí tím původním vesnickým dojmem. Jenom samotný výčet lokalit, jež obsahovala tehdejší farnost, působí svou rozlehlostí úžas – k vlastním Kunraticím náležely samoty Zelené Domky a Betáň, usedlosti Jalový Dvůr a Nový Dvůr, vsi Paběnice, Kateřinky, Šeberov, Libuš, Zdiměřice, Šeberov, Hrnčíře s filiálním kostelem sv. Prokopa, ale také Vestec se samotami Šátalka a Drázdy.

První písemná zmínka o farnosti pochází již z r. 1357 (o samotných Kunraticích již 1287), kdy byl do funkce potvrzen plebán Mikuláš. I další doklady jsou ze stejného druhu – Mikulášova rezignace již následující rok, další jmenování následují. Zaznamenána byla například i několikerá směna úřadu za stanovený nájem. Ten byl odváděn patronovi zdejší farnosti, což byl tradičně majitel panství, sídlící hned v těsné blízkosti kostela v kunratickém zámku (v záznamech je konkrétně uveden pan Bohuslav a jeho syn Prokop). Výnos z nájmu pak byl následně poskytován zpětně do hospodaření farnosti.

Mezi lety 1357 a 1407 držel podací právo k farnosti staroměstský měšťanský rod Bohuslaviců. Když následně Kunratice získal koupí král Václav IV., podací právo přešlo na něj.

Husitské bouře přinesly, tak jako jinde v Čechách, na dlouhá léta vládu nad farností utrakvistickým kněžím. Po uklidnění situace samostatná fara zaniká a duchovní správu v Kunraticích vykonává řada řeholních kněží, dokonce až ze samotné Prahy – (mezi lety 1682-1686 františkáni od Panny Marie Sněžné na Starém Městě, 1687 Křižovník s červenou hvězdou, 1687-1688 Bosák z kláštera sv. Václava Na Zderaze na Novém Městě, 1688 Dominikán od sv. Jiljí, 1688-1689 řeholníci z novoměstských Emauz).

Sv. Jakuba Většího, Praha – Kunratice. Rozměry hlavního oltáře a množství figurální výzdoby je impozantní
(c) Jan Rohan, 2019

K roku 1700 z výčtu původních vsí náleží již do farnosti jen Libuš a Kunratice, dále už jen uvedené samoty, ovčín, mlýn a lom, tedy jednotlivá stavení. Farář nebydlí na faře, ale v bytě na zámku.

Po tomto roce následují ve výčtu farářů faráři světští, počínaje r. 1732 je ke Kunraticím přifařena ves Hrnčíře. Farář se přestěhoval ze zámku do šeberovského statku.

V roce 1730 se velkoryse začíná přestavovat kunratický kostel nákladem tehdejšího patrona barona Jana Arnošta Václava z Golče a jeho manželky Anny Stařímské.

O jménu architekta, vedoucího tuto překrásnou stavbu, se dodnes vedou odborné spory. Podle použitého tvarosloví na jiných doložených stavbách se dnes nejčastěji autorství a realizace kunratického chrámu připisuje Ferdinandu Václavu Špačkovi (1689-1751), žákovi Františka Maxmiliána Kaňky. Špaček sám přiznává ovlivnění dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho.

Z původního starého kostela se vedly bohoslužby v části se starým presbytářem, který jediný zůstal zachován.

O postupu výstavby se dochovalo několik inspekčních zápisů z pera Václava Hájka, jinak děkana v Čelákovicích, který byl pověřen kontrolou založení stavby. První je datována 8. července 1730 a Hájek píše, že zkontroloval dokončené základy až k úrovni terénu a dokončené mlaty.

Ujistil se o plánovaném postupu rozšíření a zvýšení ponechaných krajních zdí. Rovněž překontroloval rozměry založeného kostela v základech a budoucí dispozici. V hlášení se výslovně uvádí všechny dojednané části stavby. Ve zprávě se zmiňují také dvě schodiště – do věže a na kruchtu, ale také se zde říká, že se má zřídit panská oratoř se samostatným vchodem přes pavlač z panského sídla. Na Hájkův dotaz, kolik že to může stát, byl stavitelem ujištěn, že asi pět tisíc zlatých, protože pan baron vše staví velkoryse a vysoce zdobné, nicméně že si tento dodatečný výdaj uhradí ze svého. Hájek ještě žádal zástupce stavitele o vyhotovení jedné kopie stavebních plánů, ale na místě je neobdržel.

Sv. Jakuba Většího, Praha – Kunratice. Většina inventáře je původní barokní, včetně křtitelnice.
(c) Jan Rohan, 2019

Z původní obdélné lodi zůstaly stát obě průčelní zdi. Hmoty těchto byly zesíleny a vystavěny do výšky, aby daly vzniknout novému prostoru pro oltář a kruchtu. Tato stavba byla dokončena někdy v roce 1734 a osazena třemi oltáři.

Roku 1736 byly zřízeny v Kunraticích i Hrnčířích samostatné fary (později 1812 opět sloučeny).

Kunratice získaly stavbou nového kostela neskutečně cennou stavbu, provedenou ve stylu vrcholného baroka. Jak bylo výše uvedeno, jádro původního, ještě gotického kostela zhruba z konce 13. století, se nachází v dnešní čtvercové sakristii (původně presbytář). Na ni navazuje kruhová loď a na protilehlých koncích jsou navázány čtvercové půdorysy kruchty a nového presbytáře. Nad kruchtou je vztyčena čtyřboká kostelní věž se třemi zvony. První věnovala dcera barona Golče s věnováním a nápisem, že byl ulit Josefem Lissiackem 1772, druhý označil zvonař Karel Bellmann rokem 1837, oba v Praze, a třetí odlila dcera K. Bellmannna Anna v Praze 1867. První světovou válku přežil jen nejstarší, před několika lety byl renovován a odborně přeladěn.

Mezi válkami byly pořízeny v r. 1923 nové dva zvony, ovšem ty byly zabaveny za okupace roku 1944.

Uvolněné dvě stolice po rekvírovaných zvonech byly nyní doplněny o nové zvony – sv. Josef váží 180kg, sv. Jakub 75kg. Oba jsou dílem tradiční zvonařské rodiny Dytrychů.

Nad hlavní lodí se klene hladká kupole, uprostřed s vížkou lucerny, na jejíž špičce jsou zlacené znaky děkanského úřadu. Na bocích kupole jsou vikýře s okny. Krajní střechy jsou v podstatě rubové strany vnitřních valených kleneb. Stavebně-technické řešení této stavby je minimálně českým unikátem.

Vnější zdobení fasády rovněž vyniká nápaditostí, především zčásti zapuštěné válcové sloupy působí překvapivě lehce.

Vnitřní výzdoba kostela je také skvostná – v masivním hlavním oltáři se nachází téměř celá kostra sv. Jana Římského, umučeného za časů císaře Diokleciána. Ostatky jsou vloženy dovnitř voskové sochy světce, umístěné v proslené nice. Ostatky nechal z Říma dovézt patron chrámu, baron Golč. Farnost kdysi k těmto ostatkům vlastnila i autentiku, ta se však zřejmě nenávratně ztratila.

Sv. Jakuba Většího, Praha – Kunratice. Na dolní kruchtě jsou instalovány empírové varhany z r. 1893, na horní někdejší soukromá oratoř
(c) Jan Rohan, 2019

Na hlavním oltářním obraze se nachází výjev se sv. Jakubem, oltář je obklopen řadou řezbovaných soch, nejvýše je umístěna Nejsvětější Trojice, korunující Pannu Marii. Pod ní klečí sv. Jakub a scénu lemují postavy svatých apoštolů.

Hlavní klenbu zdobí dva freskové výjevy bitvy křesťanů s Maury za pomoci sv. Jakuba a procesí se sochou sv. Jakuba.

Ve čtyřech rozích hlavní lodě stojí čtyři oltáře – sv. Rodiny, sv. patronů českých, čtrnácti svatých pomocníků a oltář devatera kůrů andělských s krucifixem. Všechny jsou zdobeny velmi kvalitními dřevěnými sochami.

V západním konci kostela jsou vestavěny dvě kruchty – opět zdobeny kvalitní řezbou a dolní kruchta nese stropní malbu s výjevem stětí sv. Jakuba. Na dolní kruchtu byly později osazeny varhany.

Místní farnost uspořádala velkou slávu, když se v roce 1866 vracely do Čech ostatky sv. Jana Nepomuckého, ukryté před pruským útokem v rakouském Salzburku. Na silnici vedoucí kolem Betáně vystavěli obrovskou slavobránu a průvod byl přivítán s velkým nadšením.

Kostel je ohrazen zdí, která vymezuje původní hřbitov, zrušený na počátku 20. století. V místě původní barokní kostnice byla roku 1867 vystavěna rodinou vlastníků panství Korbů z Weidenheimu v neogotickém slohu rodinná hrobka.

Korbové prováděli i další opravy kostela. Například vypracovali zajímavý postup opravy kupole, když ji místo krytiny nechali natřít dehtem.

V roce 1893 dodala firma Rejna a Černý nové varhany.

Velké opravy proběhly v letech 1839-1840 (generální), 1853 (střecha, klenby, malby, inventář interiéru), 1893 (polychromie soch a štuků). Tehdy bylo zjištěno, že poškozování fresek a maleb způsobuje vlhkost ve stropní konstrukci, bylo doporučeno střechu zakrýt měděnými plechy.

Další velké opravy následují kolem roku 1915 (venkovní plášť kostela, opravy výzdoby průčelí, konzervace a restaurace gotické výmalby v presbytáři).

V roce 1974 se dostal exteriér kostela do havarijního stavu, a přestože byla stavba již v roce 1964 zapsána coby kulturní památka, trvalo téměř dalších deset let, než došlo k zajištění prostředků na opravu. Generální oprava kostela proběhla v roce 1982 a mezi lety 1984 a 1986 opravena průčelí a restaurovány plastické prvky na fasádě. Nakonec byl restaurován interiér a mobiliář. Závěr prací přinesl roku 1999 změnu barevnosti exteriéru.