Sv. Vojtěcha (U Meteoru, Libeň)

Sv. Vojtěch – současný pohled   na vstupní průčelí                     (c) Jan Rohan, 2017

Když se dolní část Libně začala vlivem prudce rostoucího okolního průmyslu zalidňovat, rychle se zjistilo, že stávající kaple na libeňském zámečku nemůže kapacitně stačit. Pro potřebu duchovní služby se hledalo místo pro stavbu nového kostela. Bohužel postupem času se ukázalo, že získat potřebnou parcelu nebude tak jednoduché. Zřejmě spekulanti předpokládali, že časem dostanou výhodnější nabídku a tak všechny pokusy dlouho selhávaly.

Na přelomu 19. a 20.století se podařilo ke stavbě získat pouze pronajatý pozemek usedlosti Košinka. V těsné blízkosti libeňské sokolovny a gymnázia tak byl mezi lety 1904 a 1905 podle plánů architekta Emila Králíčka ze stavební firmy Matěje Blechy, stavitele z Karlína, nový dřevěný římsko-katolický kostel. Investorem byl katolický Spolek sv. Bonifáce, se sídlem v Emauzích v pražském Podskalí, jehož předsedou byl budoucí emauzský opat páter Alban Schachleiter.

Stavební práce byly zahájeny 3. října 1904 a kolaudace dokončeného díla za účasti libeňského faráře P. Václava Stejskala již 8. dubna 1905. Původně byl kolaudační výměr vystaven jako provizorní pouze do r.1910, protože v okolí stále probíhala stavební regulace, a byl předpoklad, že nově stanovená uliční čára bude vyžadovat přinejmenším částečnou demolici kostelní budovy. Kostel byl i církví zařazen do duchovní služby jmenován jako „výpomocný“. Den po úřední kolaudaci byl kostel vysvěcen.

Sv. Vojtěch, Praha-Libeň, novostavba kolem r. 1905                                                          (c) Jan Rohan, reprofoto, 2017

Následující děj je pro české země typický – v r. 1917 (sic!) podává předseda

Spolku sv. Bonifáce úřední žádost o ponechání kostela v provozu, s poukazem, že kostel je v lokalitě potřeba a jiný kostel pořídit v současnosti nelze. Pozemek s kostelem mezitím připadl Pražské obci, tak výnosem městské rady bylo povoleno, aby zůstal v provozu do 1.července 1919. Po vzniku republiky zřejmě nikdo neměl čas podobné podružnosti řešit. A tak nový předseda Spolku, tehdejší světicí biskup Jiří Glosauer intervenoval u Arcibiskupské konzistoře za ponechání kostela v dalším provozu – to se píše 20.leden 1920. Argumentuje stále stejně a odvolává se na skutečnost, že jmenovaný kostel je v místě farní a fakticky nezastupitelný. Taky trochu vyhrožuje, že nezíská-li přímluvu u konzistoře, bude se muset obrátit o pomoc k „nejvyšším místům“… Stavební řízení o odstranění kostela bylo v ten čas zastaveno, věc utichla, no a kostel stojí na svém místě dodnes.

Díky chaotické době počas výstavby a i po ní se nám zachoval překvapivě čistá sakrální stavba s čistě secesním interiérem.

Kostel je obdélníková stavba se třemi vikýřovými zalomenými okny na delších stranách průčelí. V průčelí  stavby stojí dřevěná věž ve tvaru komolého šestibokého jehlanu. Zhruba polovinou půdorysu je věž předsazena před půdorys hlavní lodě. Na vrcholu střechy je usazena věž ve tvaru čtyřboké helmice s hrotem a makovicí navrchu.

Kostelní varhany dodal r. 1905 Jindřich Schiffner, nástroj je jednomanuálový s pneumatickou trakturou.

Provoz kostela ale nebyl bez potíží, pronásledují jej protivenství od samého počátku. Hned v září velká bouře s krupobitím vytloukla skoro všechna okna, do kostela zateklo a byly poškozeny nové varhany.

V době první světové války byly zrekvírovány zvony jak z libeňské zámecké kaple, tak i z kostela sv. Vojtěcha. Mezi válkami v r. 1935 byl do kostela převezen inventář ze zrušené kaple na Pelc-Tyrolce. V témže roce je v kostele vystavěn chór a stavba zpevněna táhly ve střední části hlavní lodi. V r. 1939 při rekonstrukci zámecké kaple byl sem přemístěn oltář Nejsvětější Trojice a kostel sv. Vojtěcha dostal novou střechu.

Na konci 2. světové války bylo na Prahu provedeno několik náletů armádami Spojenců. 25. března 1945 byla zasažena dolní Libeň, několik bomb dopadlo do prostoru Košinky, také na sokolské hřiště. Kostel opět přišel o okna a bylo podezření na porušenou statiku. Po válce kostel přešel pod duchovní správu Salesiánské církve v Kobylisích. Potřeba stavby nového kostela byla odkládána a po komunistickém převratu zcela odložena. Jednota pro stavbu nového kostela, založená v r. 1885, byla v r. 1951 rozpuštěna.

Sv. Vojtěch, Praha – Libeň, nerealizovaný návrh na výstavbu nového chrámu              (c) Jan Rohan, reprofoto, 2017

V letech 1947 a 1948 byly provedeny havarijní opravy na objektu, ale byly jen drobné. Největší byla oprava eternitové střechy. Další investice do objektu přišly v roce 1967 – znova střecha, náklady na interní rozhlas uhradil anonymní dárce, patnáct tisíc korun věnoval při památce své zesnulé matky.

V červenci r. 1972 poškodila vichřice střechu kostela, ta byla opravena jen nouzově proti dešti.

V r. 1973 opraveny vnější omítky a opět střešní krytina.

V letech 1986-1988 proběhla generální oprava exteriéru kostela. Práce ale byly provedeny velice nekvalitně a následným dlouhodobým zatékáním byla poškozena původní polychromie a unikátní dekorativní malby.

V letech 1996–2001 byl na náklady Magistrátu hl. města Prahy kostel kompletně opraven. Byla pořízena měděná střecha a nová elektroinstalace, provedeno restaurování vnitřních dřevěných konstrukcí včetně obnovení původních malovaných ornamentů,  vnitřního nátěru zdí, konzervování vnějších dřevěných prvků a nátěr vnějších zdí. Zrestaurován byl hlavní oltář a oba boční oltáře. Obnovu původní polychromie a unikátních dekorativních maleb, které byly vlivem dlouhodobého zatékání ve špatném stavu, bylo nutné rekonstruovat pouze z dochovaných fragmentů.

Magistrát hl. m. Prahy pronajal bezplatně kostel libeňské farnosti na dobu 99 let.

Kostel sv. Vojtěcha je pozoruhodný svým systémem zděných svislých konstrukcí a dřevěných, složitě tvarovaných střešních vazníků, s výrazným použitím dřevěných dekorativních i architektonických prvků.

Kostel sv. Vojtěcha je od r. 1987 vyhlášenou nemovitou kulturní památkou. Přestože vznikl jako ryzí provizorium, obsahuje dnes unikátní podobu secesní výzdoby ze začátku 20. století.