Poutní obraz Panny Marie Dešťové (Vyšehradské)


poutní obraz Panny Marie Dešťové, Vyšehrad

Panna Marie Dešťová (Vyšehradská)
reprofoto (c) Jan Rohan, 2017

Poutní obraz Panny Marie Dešťové (Vyšehradské) je dnes umístěn v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě ve čtvrté postranní kapli v levé části chrámu ve střední části křídlového oltáře, mezi sv. Václavem a sv. Ludmilou.

Původ deskového obrazu je nejasný, podle jedné verze jej ke konci své vlády daroval vyšehradské kapitule Karel IV., když si jej dovezl z korunovační cesty po Itálii, podle jiné vznikl kolem r. 1356 na zakázku Jana Očka z Vlašimi, který byl ve funkci druhého českého arcibiskupa, snad pro dnes již neexistující kostel Pokory Panny Marie v nedalekém Podskalí.

Motivem obrazu je tzv. Pokorná Madona, zde zobrazená jako prostá žena, sedající do trávy, aby nakojila svoje dítě. Kolem hlavy má svatozář, složenou ze dvanácti hvězd, oděna je do jednoduchého pláště. Naproti tomu Ježíšek je oděn do nesrovnatelně bohatšího pláště.

Někdy před r. 1400 je obrazu zhotoveno stříbrné a pozlacené pouzdro, kolem motivu s výřezem, aby byl motiv viditelný, patrně k účelu ochrany obrazu při poutích, nebo venkovních obřadech. Do ozdobné spony Madonina šatu byla vložena vzácná relikvie – drobná část skutečného Mariina roucha. Tak se z již beztak vzácného a starobylého obrazu stal vysoce hodnotný relikviář.

Tradice Dešťové Madony je zaznamenána od r. 1596, kdy je snad obraz darován císařem Rudolfem II. svému tajnému radovi Andreasu Hannewaldovi z Eckersdorfu. Ten jej r. 1606 věnoval zpět kostelu sv. Petra a Pavla. Možná ale, že obraz tuto cestu nevykonal a zůstal stále na svém místě. Hannewald však každopádně zaplatil výstavbu nové kaple, která dostala název po něm, a do ní dal umístit obraz posvátné Madony.

Když jednou nastalo dlouhodobé sucho a hrozila neúroda, vyšehradskému kanovníkovi se ve snu zjevila zesnulá manželka pana tajného rady a poradila mu jít procesím do Emauz, do kláštera Na Slovanech, v čele s posvátným obrazem a cestou se modlit za déšť. Podle pověsti se rozpršelo, ještě než poutníci dorazili do cíle; pršelo pak ještě tři dny. Lidé dospěli k závěru, že se jednalo o zázrak, způsobený mariánským obrazem.

Do budoucna se pak ještě konal nespočet prosebných poutí, a říkalo se, že málokdy zůstali poutníci nevyslyšeni. Pouti končívaly buď v Emauzích nebo na druhé straně Vyšehradu u kostela v. Pankráce. Pouti se konaly celé 17. a 18. století, a účastnily se jich opravdu značné počty poutníků. Je zaznamenána účast až dvaceti tisíc osob. Procesí za Dešťovou Madonou ukončily až císařské dekrety Josefa II. Ovšem, jak se zdá, pouti se na mnohých místech, i na Vyšehradě, konaly dál.

R. 1769 bylo pouzdro doplněno ozdobami z tepaného stříbrného plechu, obraz vsazen do černého rámu. Na konci 19. století bylo přidáno zdobení z barevných sklíček a mosazi.

Když měl být obraz instalován na národní výstavě „Krásné české Madony“ r. 1908, byl obraz purizován a zbaven všech těchto dodatečných ozdob. Následně byl obraz vsazen do deskového oltáře. Sejmuté ozdoby byly potom vystavovány samostatně v kapitulním muzeu na Vyšehradě.

V osmdesátých a devadesátých letech byl obraz restaurován a vystaven v Jiřském klášteře na Pražském hradě. Současně byla ryze dobovými prostředky a technikou zhotovena špičková kopie, ve formátu neoříznutého originálu. Tato kopie je nyní osazena v kapli vyšehradského chrámu. Originální obraz je součástí exposice Národní galerie v Anežském klášteře v Praze. Sejmuté stříbrné ozdoby – reliéfní korunky Ježíška a Panny Marie, a bývalý překryt jsou uloženy v depozitáři vyšehradské kapituly a v klenotnici baziliky.