Zvěstování Panny Marie Na Trávníčku (Na Slupi, P-2)

Kostel zde byl vystavěn ještě před založením Nového Města Pražského Karlem IV., pravděpodobně Vyšehradskou kapitulou, která tyto pozemky již od r. 1321 vlastní. Po založení Nového Města se kostel ocitá uvnitř městských hradeb, těsně před hradební brankou do Nuslí, na břehu potoka Botiče. Již tehdy je zmiňováno zasvěcení Panně Marii s přídomkem „na Trávníčku“, snad podle místního travnatého zářezu u nivy potoka.

Kostel od kapituly Karel IV. vykoupil, aby při něm 24. března 1360 založil klášter Servitů, kteří sem byli pozváni z italské Florencie. Prvním převorem byl Raimund, posléze osobní zpovědník Karla IV., později vyučující na českém vysokém učení pražském, a ještě později diplomatickým vyslancem Václava IV. v Římě. Odtud se již do Čech nevrátil, protože se stal biskupem v italské Urbině.

Pokojné období Servitům skončilo s nástupem husitské bouře. Řeholníci byli údajně pobiti, chrám vypálen a ve zbořeništi bylo zřízeno odpaliště kamenů dvěma praky na vyšehradskou posádku. Na straně Vyšehradských ale byl znamenitý střelec – místní puškař, který odpalovače zastřelil a oba praky několika zásahy zničil. O zabití řeholníků existuje pozdější písemný pramen, jehož autorem je bratr Gerard ze zdejší komunity, který se po útěku z Prahy ukryl v klášteře ve Stolberku v Sasku. Uvádí v něm, že husité ve zdejším klášteře upálili 64 řeholníků.

Celou dobu husitských válek byl klášter pustý a v rozvalinách. Až r. 1436 přichází do Prahy dva Servité  – Detmar z Mechelburku a Elvar z Halberštatu. Za podpory krále Zikmunda se jim daří řád obnovit. Ale země české jsou značně zpustošené a podle všeho zde řeholníci těžce živořili.Když v r. 1554 umírá poslední zdejší převor Jan Bergmann, klášter je opět opuštěn a je na hranici fyzického zničení.

Později, když se na chrámu zřítila střecha, císař Ferdinand I. rozhodl veškeré nemovitosti a majetek kláštera přičlenit r. 1556 ke Karlovské kanonii.

Po bělohorských událostech se císař Ferdinand II. rozhodl Servitům majetek navrátit (1626). Klášter je však pustý, a aby řád měl prostředky na jeho obnovu, daruje řádu císař navíc kostel sv. Michala (1628) na Starém Městě Pražském, aby byly zajištěny stabilní příjmy. K oslavě výsledku bitvy na Bílé Hoře je 25. dubna 1628 položen základní kámen kaple, a později i blízký klášter Servitů Panny Marie Vítězné. Ke stavbě dokázali mniši v krátké době shromáždit bezmála 17 tisíc zlatých. Jenže patrně protože toto místo bylo od Prahy odlehlé, přesunuli Servité svoje sídlo ke svatému Michalovi. Stavba areálu byla přerušena, náklady značně přesáhly odhady. Na nádvoří Velké hospody na Bílé Hoře dlouho stála rozestavěná obytná budova plánovaného kláštera.

R.1631 potvrzuje panovník Servitům opětovně vlastnictví areálu kláštera Na Trávníčku, ale až r. 1666 se dávají do pohybu stavební práce k obnově zpustlého objektu. Od července 1669 se v něm natrvalo usazují čtyři mniši – dva kněží a dva laici, všichni původně z kláštera od sv. Michala. Obnova kláštera proběhla po 115 letech. Ani množství sponzorů ze strany panstva nedokázalo urychlit stavební práce, ekonomika země byla v troskách po třicetileté válce. Nová budova konventu byla dokončena až v r. 1726.

Mezitím Servité r. 1708 od řádu Trinitářů kupují sousední pozemky a vinice, přiléhající k pozemkům kláštera Na Trávníčku, a vykupují kapli Panny Marie Bolestné, a to vše poté r. 1722 prodali ke zřízení kláštera Alžbětinek (areál kláštera, kostela i většina pozemků klášterních zahrad je v majetku špitálního řádu Alžbětinek dodnes).

Dochoval se záznam, že významný donátor řádu hrabě Karel Swerts Špork r. 1726 daroval Servitům 21 tisíc zlatých ke zřízení bohoslovecké asketické školy. Vzniklo „Arcibratrstvo sedmi bolestí Panny Marie s černým škapulířem“, v podstatě třetí odnož řádu Servitů. Řeholníci kláštera Na Trávníčku konali bohoslužby rovněž v nemocnici a špitálním kostele Na Slupi, ale i v kostele sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. V r. 1710 žije v klášteře již deset řeholníků. Servita František Böhmstetten se stal na šest roků generálním vikářem řádu v Římě. Zpracoval obšírné dějiny řádu. Po svém návratu z Říma r. 1761 umírá v klášteře Na Trávníčku.

R. 1783 je klášter císařským dekretem zrušen a odsvěcen. Obratem je klášter převzat erárem a jsou v něm ubytováni dělostřelci. Inventář kostela, obrazy a sochy byly přeneseny převážně k sousedním Alžbětinkám, které zrušeny nebyly, protože provozovaly nemocnici.

V letech 1785 až 1792 v klášteře sídlí vojenský vychovávací ústav, potom je klášter pronajímán, dnes bychom řekli na nebytové prostory. Sídlil tu švec nebo zahradník, pak je dlouho prázdný, a mezi lety 1822 a 1850 byl zde opět umístěn vojenský vychovávací ústav. V této době je zbývající inventář kostela v čítání tří oltářních obrazů, a varhanních píšťal, rozkraden. Říkalo se, že z cenného materiálu místní řemeslníci odlévali knoflíky.

V r. 1856 byly klášterní budovy a areál formálně přičleněny pod největší zemský ústav pro choromyslné v klášteře při sv. Kateřině (Nové Město Pražské).  Hned od počátku r. 1856 jsou u Panny Marie Na Trávníčku slouženy bohoslužby pro potřeby ústavu. Kostel je však po osmdesáti letech nevyužívání a zanedbání v dezolátním stavu, takže v letech 1858 až 1863 je kostel významně rekonstruován a obnovena nebo doplněna výzdoba. Náklady hradil stát a práce provedeny podle plánů Bernarda Gruebera.

Kostel je významnou památkou z éry gotiky, některé zdroje tvrdí, že by se mohlo jednat o nejstarší gotický kostel v Praze. Zvenčí je výrazný typickou štíhlou vysokou stanovou střechou, se štíhlou přisazenou věží. Loď má podobu pravidelného čtverce, klenbu nese jediný kruhový pilíř, stojící uprostřed lodě. Nad kůrem je jediné klenbové pole osmiúhelníkového průřezu, s atypickými hluboce vystupujícími žebry. Podlaha dlážděna z mramoru. U západního průčelí stojí v půdorysu čtyřboká věž, přecházející v osmibokou, zakončená štíhlou kuželovou vysokou střechou. Barokní podoba věže měla dominantní cibuli. Ta byla nahrazena Grueberem do dnešní špičaté podoby. Raritní na věži je skutečnost, že se nejvíce z pražských věží odklání od svislice – jejích 38m výškových metrů má odklon do ulice Na Slupi celých 63cm !

Grueberovy zásahy do vzhledu kostela jsou vidět zejména na nevhodně tvarovaných pseudogotických oknech, které neodpovídají dobovému tvarosloví, a na některých prvcích v interiéru – kazatelně, kruchě a další, a od počátku byly terčem kritiky odborníků.

Malířská výzdoba se skládala zejména z oltářních obrazů od vídeňského malíře Kupelwiesera s výjevem Zvěstování Panny Marie (dnes umístěny u Alžbětinek v chrámu Panny Marie Bolestné). Oltářní kámen je z r. 1861. Na epištolní straně stojí nepůvodní kazatelna (opět realizace Grueber).  Za hlavním oltářem je náhrobní kámen, a pod ním je pochován jeden z největších dobrodinců řádu, hrabě Jan Petr Deym, pán na Stříteži a Čížově (+ 1717), v presbytáři je náhrobní kámen pochovaných členů řádu Servitů.

Ve svorníku nad hlavním oltářem byl zobrazen pozlacený český královský lev, ve zdi průčelí byla kdysi vsazena deska s nápisem v latině poděkování dárci: „Tento chrám Zvěstování Panny Marie, dříve Servitů, službám Božím vrátil a spolu s domem sousedním blahu nemocných věnoval František Josef I., 1858“.

Novodobá historie ukazuje návrat ke gotickému výrazu – v letech 1914 – 1916 byly otlučeny vápenné omítky a přiznáno původní kamenné zdivo.

Pozoruhodné je založení kostelů v okolním terénu. Je známá záliba Karla IV. v astrologických souvislostech – kostely sv. Kateřiny (Alexandrijské), Zvěstování Panny Marie Na Trávníčku, Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově, kostel Panny Marie Na Slovanech a sv. Apolináře vzájemně tvoří rovnostranný (latinský) kříž. Zajímavé také je, že prodloužením svislého břevna jižním směrem do podoby soudobého katolického kříže se patka kříže ocitne na místě kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Ale to si myslím, že je podobnost čistě náhodná, protože středověká podoba kříže byla právě rovnostranná. Toto uspořádání se vykládá jako požehnání nově založenému městu. (Srovnej astrologické souvislosti založení Staroměstské mostecké věže u Karlova mostu).

Rovněž architektonická podoba věží kostelů sv. Kateřiny, Apolináře a Na Trávníčku jsou velice podobné – čtvercový půdorys je po přerušení římsami navázán do osmiúhelníku.

Dnes využívá kostel od r. 1995 pravoslavná církev pod názvem Zvěstování přesvaté Bohorodice.