Sv. Kosmy a Damiána (Vyšehradská 49, P 2)

řecko-katolické mše:     česky út; čt 17.00   ne 12.00

                                      ukrajinsky  ne 8.00   pá 18.00

                                      bělorusky   2.ne v měsíci  10.00

 

Kostel sv. Kosmy a Damiána, někdejší farní kostel historického Podskalí
(c) Jan Rohan, 2017

Staročeští svatí Kosma a Damián, lékaři, mudrci a mučedníci, jsou jedni z nejdéle Čechy uctívanými světci. Jejich kult u nás zřejmě založili již věrozvěsti Cyril a Metoděj. Na hraně úbočí někdejší Břežské skály nad starobylým Podskalím stál malý kostelík již od nepaměti. První písemná zmínka o něm je z r. 1178 a kostel je zmiňován jako starodávný.

V Hájkově kronice je uvedeno, že byl vystavěn sv. Václavem, který prý se svým druhem Podivenem do něj s oblibou docházel. Bohoslužby zde prý konali sv. Vojtěch a sv. Prokop.

Kostel sv. Kosmy Damiána byl farním kostelem přilehlého Podskalí, podací právo k němu měla vyšehradská kapitula. Roku 1347 byl v bezprostřední blízkosti založen slavný klášter Na Slovanech (Emauzy) se slovanskou liturgií. Ideou mělo být zdůraznění propojení západního latinského ritu s tuzemským dědictvím cyrilometodějské tradice, coby dědice východní liturgie. Dlouhou dobu se Emauzům říkalo „klášter svatých Kosmy a Damiána“. Emauzy byly dokončeny v roce 1372 a uvedeni sem Karlem IV. řádoví bratři z chorvatského kláštera ve Tkanu (ostrov Pašman, poblíž Zadaru).

Po dokončení Emauz klesá význam kostelíku a změnil se v pouhou kapli.

Kostel sv. Kosmy a Damiána, na pozadí Emauzy. Vedle kostela sv. Kosmy a Damiána budova chudobince, kolem 1890
(c) reprofoto Jan Rohan , 2017

Během husitských bouří byl dokonce odsvěcen a samotní opati z Emauz jej proměnili v hospodářskou budovu, když uvnitř byl instalován viniční lis.

Teprve za opata Pavla Paminonda Horského došlo k rehabilitaci pamětihodného místa. Nechal zanedbanou budovu vyklidit, stavebně opravit a dne 14. března 1593 opětovně vysvětil.

V r. 1657 nový emauzský převor Isidor de Croce, který v zastoupení za opata Jana Caramuela z Lobkowicz spravoval klášter Na Slovanech, nechal románský kostelík v dezolátním stavu strhnout a dal vystavět nový kostel. Je to ten, který se nachází na rampě dnešního kláštera. Dříve nebýval tak výrazně vidět, protože v místě této rampy stával chudobinec. Jeho budova dostala v únoru 1945 přímý zásah leteckou pumou. Jelikož se nejednalo o objekt s nějakou valnou historickou hodnotou, byl odstraněn a dal vzniknout nynější vyhlídkové terase nad bývalým Podskalím.

Mezi lety 1657 a 1659 je v raně barokním duchu Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem vystavěn nový chrám. Kostel svatých Kosmy a Damiána, jak jej známe dnes, byl vysvěcen 27. dubna 1659 biskupem Josefem Cortim.

V r. 1713 za opata Martina Zedlitze dostává kostel novou mramorovou dlažbu a je vystavěn nový hlavní oltář v duchu vrcholného baroka. Motivem hlavního oltáře byl motiv se svatým Kosmou a Damiánem, spolu se sv. Václavem. Boční oltáře byly zasvěceny sv. Barboře a sv. Floriánovi. Dokud měli řeholníci benediktini klášter ve správě, konali také bohoslužby u sv. Kosmy a Damiána.

Pamětní tabule s textem o událostech roku 1848
(c) foto Jan Rohan, 2017

Na přilehlém hřbitově (dnes je to parčík směrem k modernistickým budovám Metroprojektu) byly v revolučním červnu 1848 pochovány oběti, zastřelené vojenskými jednotkami. Vypovídá o tom bronzová pamětní deska, osazená na boční zdi kostela.

Tvarosloví kostela je prosté, zvenčí obyčejná obdélná budova, bez jakéhokoli zdobení, snad jen zvýrazněná oplechovanou sanktusovou vížkou v podobě osmiboké lucerny, zakončené makovicí s hrotem. Zvláštní jsou na fasádě okna – na dlouhých stranách jsou vysoko vsazena tři okna ve tvaru lunety, v západním průčelí pak jsou okna obdélná.

Uvnitř se nachází malebný interiér s valeným klenutým stropem bez fresek, jen na hranách sklenutí zdobený výrazně bílými štukovými ozdobami. Málokde se dochovalo provedení na pomezí pozdní renesance a raného baroka, masivní vlny přechází v drobné ozdoby. Dvoubarevná výmalba interiéru působí romanticky až komorně.

Původně farní kostel historického Podskalí je dnes ve správě řeckokatolické církve. Tomu odpovídá i podoba kněžiště. Původní římskokatolický barokní oltář je zakryt představeným ikonostasem s vyobrazením Ježíše Krista a Matky Bohorodice vprostřed, na levé straně pak sv. Mikuláše a na pravé sv. Anežky České.

Přestože prostor širokého okolí je centrem nejstarších českých dějin, archeologického průzkumu zde mnoho neproběhlo.

Kostel sv. Kosmy a Damiána spolu s Emauzským klášterem se pořád ještě důstojně vypíná na svérázným koutem Prahy, který spláchla pražská asanační vlna. Dnešní pětipatrové okolní činžáky staré Podskalí nijak nepřipomínají
(c) foto Jan Rohan, 2017

Počátkem padesátých let, když byly odklízeny trosky z průčelí klášterního kostela a zbořené budovy špitálu, byl v místě dnešní piazzety objeven izolovaný hrob, datovaný do období Velkomoravské říše. Další průzkumy již zde neproběhly. Nebylo tedy ani zjištěno, nenachází-li se pod podlahou kostela zbytky románského objektu, ani nebylo provedeno pátrání po kostelní kryptě, která by v kostele jistě měla být. Také se žádný historik nedopátral, kam byla odvezena po r. 1848 exhumovaná těla narychlo pohřbených na místním hřbitůvku.

V padesátých letech, když areál Emauz měla ve správě Československá akademie věd, byly v kostele svatého Kosmy a Damiána uskladněny varhanní píšťaly z blízkého emauzského kostela. Ty jako zázrakem nebyly náletem v únoru 1945 zničeny. Bohužel, socialistickou péči nepřežily – všechny byly postupně rozkradeny, a následkem toho Emauzy dodnes varhany postrádají.

Za dnešní stav kostela vděčíme řádu benediktinů, kteří dostali celý areál v devadesátých letech zpět. Ze skromných prostředků postupně opravili nejen tento zanedbaný kostel, jemuž hrozila zkáza, ale také sousední klášterní areál.