Kaple sv. Longina (Na Rybníčku, P 2)

Kaple sv Longina – bílá plocha naznačuje ubouranou přístavbu barokní kaple, vlevo pak lze vidět portál původního vstupu do budovy                                           (c) Jan Rohan, 2018

Nejstarší zachovanou církevní památkou a zároveň nejstarší stavbou na Novém Městě v Praze je zřejmě románská kaple sv. Longina, stojící v bezprostřední blízkosti gotického chrámu sv. Štěpána v Praze na Novém Městě. V době založení Nového Města již zhruba 250 let stála. Ze tří pražských rotund je sice nejmenší, ale zato nejstarší.

S velkou pravděpodobností by se mohlo jednat o původní farní kostel, zasvěcený sv. Štěpánu, ale tato hypotéza nebyla dosud vědecky doložena.

Podle jedné pověsti stojí kaple na místě ještě starší pohanské svatyně, snad založený kněžnou Drahomírou, velkou odpůrkyní nastupujícího křesťanství. Staří Pražané, uctívající zde staré modly se začali střetávat s nastupujícími křesťany. Za vlády knížete Václava, příštího svatého, došlo údajně jím osobně k vysvěcení chrámu.

Pohané se s tím nehodlali smířit a pokusili se jedné noci křesťanský svatostánek zbořit. Chrám dav lidí zkusil zničit, ale v okamžiku, kdy jeden z nich začal tlouct do zdi, ze střechy spadl veliký kus kamene a přimáčkl jej k zemi. Prý ani deset mužů nedokázalo nešťastníkovi břemeno odvalit z těla, a tak jej museli pohřbít na místě i s tím balvanem.

Podle další pověsti potom jeho duch v okolí strašil hlasitým nářkem, že prý ho balvan strašně tíží a prosí chodce o radu, jak se jej zbavit. Duch byl prý tak dotěrný, že se místní lidé po setmění raději těmto místům vyhýbali. Strašidlo snad vysvobodila místní babička, která jej politovala s tím, že také Kristus pod křížem klesl k zemi, tak prý buď i on jemu milostiv. Nato balvan z ducha spadl na zem. Strašidlo poděkovalo slovy „Bůh ti to zaplať!“, načež zmizelo a od těch dob už se nikdy nezjevilo.

S rostoucí populací farnosti je potřeba udržovat i místní svatostánek, jak zjistil moderní stavebně technický průzkum. Na dnešní podobě kaple je vidět zrestaurované objevené goticky lomené okno s kružbou v apsidě. Také byly nalezeny stopy po barokní přístavbě, později r. 1845 zase odbourané. S tím také souvisí nalezené postupně přemisťované vstupy do objektu. Odbourání barokní přístavby bylo kompromisem v situaci, kdy kaple zasahovala do nově vytyčené uliční čáry. Hrozící demolici celého objektu zabránila Společnost Národního muzea v čele s Františkem Palackým.

Stavebně je rotunda typická kruhovým tvarem i svou konstrukcí – vyšší válcový tvar doplňuje nižší připojená apsida. Obvodové zdivo tvoří vazba z malých pískovcových a opukových bloků. Ty mají navíc navrch vyškrábané drážky, které opticky kvádříky ještě zmenšují. Pod nasazenou střechou   vybíhají ze zdí dvě řady přesazených kvádrů a tím vytváří přesah římsy. Dnes jsou stěny prakticky očištěné od omítek, vyjma bíle štukované plochy, která naznačuje hmotový objem odbourané barokní kaple; navíc zakrývá necitlivě provedenou cihlovou zazdívku.

Denní světlo dovnitř proniká jediným románským okénkem, které lze vidět na jižní straně kostela.

Gotické úpravy kaple se datují do druhé poloviny 14. století, tedy do období založení sousedního velkého chrámu sv. Štěpána. Když ten byl dokončen, převzal úlohu důstojného farního kostela a význam kaple upadá, stává se pouze filiálním kostelem.

Po vysvěcení sv. Štěpána byla kaple přesvěcena k poctě sv. Longina. Postupně význam kaple upadá a v polovině 17. století funguje převážně v úloze hřbitovní kaple. Ale tehdy rovněž prochází stavebními úpravami, které dokládají, že stále byla poptávka po její funkci.

Někdy kolem roku 1650 novoměstský radní Ludvík Flaissman z Tumpachu iniciuje a pak i financuje zvětšení kostelíku přístavbou hmotově objemné patrové kaple, kam přemisťuje rodinnou hrobku. Také po tomto stavebním zásahu lze dodnes spatřit stopy – obrysy obvodových stěn a nově prolomený vstupní otvor. Současně byl zazděn původní vstup.  Pod kaplí přibyla krypta, ubourána část zdiva v původní apsidě a zazděno původní gotické okénko (zvenčí je dodnes viditelné, ale zevnitř je zaslepeno). Nejspíš v této stavební fázi byla stržena románská lucerna, upraveno zaklenutí a vystavěna barokní lucerna. Nově postavená osmiboká věžička je osazena na původní konzoli, jež nesla románskou vížku se čtyřmi okny.

V roce 1845 byl proražen současný jednoduše klenutý vstupní portál, přičemž původní románský portál zůstal ponechaný ve fasádě. Dodnes je patrný obloukový tympanon, který jej zdobil. Není jisté, že byl ozdoben malbou.

V roce 1904 předložil ke schválení architekt Antonín Wiehl plány obnovení románského vzhledu rotundy. Projekt předpokládal očištění od moderních prvků, opravy pláště budovy a střechy, včetně opravy lucerny. Teprve po roce 1930, po nekonečných odkladech, byly zahájeny postupně práce na rotundě.

Byly očištěny zachovalé gotické a barokní prvky. V apsidě bylo původní románské okno přezděno do gotického lomeného oblouku se středovým sloupkem.  Dokonale tvarovaná kružba s trojlístkem byla restaurována v r. 1930. Už i na dobových fotografiích je vidět bíle omítnuté místo, kde byla odbourána barokní přístavba. Interiér dostal prostou výbavu, kterou ale současní uživatelé nahradili novým inventářem, byť ve velmi podobném duchu. I uvnitř lze spatřit části přiznaného románského zdiva.

Za prostým oltářním stolem je instalována ikona Zvěstování Panny Marie a ikona Poslední večeře Páně. Po stranách oltáře jsou ikonostasy s vyobrazením Panny Marie a Ježíše Krista.

2.června 1941 byla kaple opětovně vysvěcena.

V současnosti je kaple pod správou řeckokatolické církve (od r. 1998), k obřadům ji také využívá Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalemského.