Historie řádu Trinitářů

Znak řádu Trinitářů

Od 7. století, kdy vznikl islám, dochází k jeho masivní expanzi. Nejprve muslimové obsazují tradiční místa na Blízkém Východě, především Svatou zemi. Křesťané organizují na její osvobození řadu křížových výprav, ale se střídavými úspěchy. Výsledkem jsou nejen četná krveprolití, ale také značná množství zajatců, kteří jsou dál prodáváni do otroctví. Prakticky nepřetržitý konflikt volá po řešení.

Když muslimové dobývají celý pás území v severní Africe, invazí se zmocňují značného území ve Španělsku. Obchod s otroky, křesťanskými zajatci, nabývá rozměru neskutečného byznysu.

Vedeni těmi nejušlechtilejšími pohnutkami, zakládají ve Francii Jan z Mathy a Felix z Valois řád, který si uložil pomoci křesťanským otrokům ze zajetí.

Jan z Mathy se narodil r. 1153. Stal se doktorem bohosloví a následně knězem. Při své první bohoslužbě měl zvláštní vidinu – při pozdvihování se mu zjevil anděl s červeným a modrým mečem na prsou. Po boku mu stáli dva otroci s těžkými okovy na rukou. Jeden se zdál být křesťanem a druhý pohanem. Janovi došlo, že to má být jeho posláním, vykupovat otroky ze zajetí. Odebral se k rozjímání do pouště a tam potkal Felixe z Valois, který tam přebýval jako poustevník. Felix pocházel z královského rodu. Muži se stali přáteli.

Jednoho dne oba potkali kdesi v lese bílého jelena, který mezi parožím nesl červený a modrý kříž, úplně stejně, jako spatřil kdysi ve svém vidění. Svěřil se svému společníkovi a z události vyvodili závěr, že jejich společným posláním má být vysvobozování křesťanů, upadlých do muslimského zajetí.

Odebrali se do Říma, aby seznámili se svým úmyslem tehdejšího papeže Innocenta III. Ten vykonal obratem bohoslužbu, při které měl stejné zjevení, jako kdysi Jan. Ihned vyhlásil založení řádu Trinitářů neboli Řád Nejsvětější Trojice na vykupování zajatců z rukou Maurů (bula nese datum 17. prosince 1198). Nařídil příslušníkům řádu nosit bílé roucho s červeným a modrým křížem na prsou. Prvním představeným řádu se stal Jan z Mathy.

První klášter byl založen v místě, kde se oběma světcům zjevil bílý jelen. Klášteru se říkalo Cerfroid, tedy u jelení studny (dnešní Brumetz). Prvním zdejším opatem se stal Felix z Valois.

Řeholníci žili podle řehole sv. Augustina a k tomu sbírali příspěvky na vykupování křesťanských zajatců z muslimského otroctví. Vždy třetinu příjmů určili na tento účel. Dokonce mohli složit slavný slib, že se v případě nutnosti mohou nabídnout za zajatého.

Řád Trinitářů se velmi rychle rozšířil do všech evropských zemí. V roce 1200 se z výpravy do Maroka vrátili dva Trinitáři s prvními sto osmdesáti šesti zajatci. Sv. Jan z Mathy osobně objížděl panovníky i velmože po celém Španělsku, aby podpořili založení nadací k vykupování křesťanských otroků. Vydal se do Tuniska, kde navzdory pronásledování a nenávisti osvobodil sám sto dvacet mužů. Na zpáteční cestě přes moře byli napadeni muslimskými loděmi, ale zázračně se všem podařilo uniknout. Dál pokračoval pouť po Itálii, Francii a Španělsku, všude burcoval mocné a zakládal další klášteře k podpoře svojí myšlenky.

Ve stáří se stal Jan z Mathy dvorním bohoslovcem krále Filipa II. Augusta, jeho duchovním rádcem a kaplanem. Tento úřad poté byl již svěřován vždy následujícím vrchním představeným řádu Trinitářů. Poslední dva roky před smrtí kázal Jan chudým a navrátilým zajatcům. Zemřel 21. prosince 1214 po šestnácti letech služby Řádu Trinitářů. To už řád spravoval po Evropě tři sta klášterů. V době největšího rozkvětu řádu v 15. století to bylo téměř osm set klášterů s několika tisíci řeholníky.

Do r. 1635, tedy za 437 roků činnosti dokázal řád vykoupit 30.720 zajatých otroků. Sv. Felix zemřel 12. ledna 1212 v Paříži. Oba muži byli prohlášeni za svaté, památka svatého Jana z Mathy se slaví 8. února, svatého Felixe z Valois 20. listopadu.

V roce 1700 putoval český Křižovník, jinak také známý vlastenecký spisovatel Jan Beckovský, do Uher. V Budíně se seznámil se španělským Trinitářem Josefem. Setkal se tu s několika muži, které nedávno vykoupil z tureckého zajetí. Beckovského to inspirovalo, že by také čeští zajatci měli být cíleně vykupováni. Dostal dopis od zajatého Čecha, Václava Renckého, který popisoval, že osudy zotročených Čechů nikoho doma nezajímají a prosil o pomoc. Trinitáři jej osvobodili.

Když Beckovský dostal dopis od osvobozeného Slezana Karla Hydžola o poměrech zajatých vojáků, přeložil jej z němčiny a zahájil rozsáhlou kampaň na pomoc našim krajanům. Beckovský vydal spis, kde publikoval zkušenosti ze svých cest po Uhersku, ale také psal o osudech osvobozených Čechů a Moravanů.

V té době se již Trinitáři usazují v Praze. Za podpory kněžny Eleonory Mansfeldové, která žila ve Vídni a měla za zpovědníka španělského Trinitáře Jana z Kříže. Požádala generálního komisaře řádu, zda by se Jan nepřesunul na zámek v Dobříši. Dostala svolení a r. 1703 přesidlují všichni do Čech.

Jan se při jedné návštěvě Prahy u Křižovníků setkal i s Beckovským. Křižovníci radili, aby se Jan pokusil o uvedení Trinitářů do Prahy. I mnozí pražští novoměstští v čele s purkmistrem Matoušem Lhotákem vyjádřili myšlence hmotnou podporu. Proto 18. ledna 1704 podává Jan z Kříže k novoměstskému magistrátu žádost, aby pražským Trinitářům byl postoupen kostel sv. Lazara, stojící na velkém pražském tržišti ve správě pražských řezníků.

Magistrát však bez vysvětlení žádosti nevyhověl. Jan z Kříže proto obratem oslovil císaře Leopolda I. se stejnou žádostí a ten okamžitě rozhodl o uvedení řádu ke sv. Lazaru. Bylo potřeba získat koupí několik nejbližších domů, aby bylo možno zřídit zde také klášter. To se nedařilo, navíc magistrát aktivně vystupoval proti snaze Trinitářů. Za pražskou základnu byl proto dočasně zvolen křižovnický špitál vedle Karlova mostu. Sem se také přesunulo několik Trinitářů z Vídně. Tehdy se patronátu nad Trinitáři ujal pražský arcibiskup Jan Josef Breuner.

Před lety daroval světící biskup Jan Ignác Dlouhovesský církvi svůj dům s vinicí Na Slupi, aby zde byl zřízen domov pro přestárlé světské kněze. Když později už dům kapacitně nevyhovoval, koupil arcibiskup Breuner pro ústav jinou budovu při klášteře Zderazském. Následně uvolněný areál s kaplí věnoval Trinitářům ke zřízení jejich kláštera. Přidal ještě dvě stě zlatých a vyzval všechny duchovní v pražské diecézi, aby ve svých farnostech začali vybírat příspěvky na podporu Trinitářů a jejich programu na vykupování zajatců ve válkách sTurky.

Dne 24. srpna 1705 jsou Trinitáři uvedeni do nového kláštera Na Slupi generálním vikářem Danielem Josefem Mayerem. Akci doprovází veliká slavnost za přítomnosti novoměstského starosty Nathanaela Perlence z Perlsbachu a radního Matouše Lhotáka, i dalších. Představeným se stává Jan z Kříže. Všichni řeholníci jsou příchozí z Vídně.

Klášter ale není vyhovující svou velikostí. Již v roce 1707 tedy Jan z Kříže žádá císaře, zdali by se nemohli usadit jinde v Praze. Josef I. svoluje, a řád za 10.000 zlatých pořizuje rozlehlou parcelu a několik domů mezi ulicemi Spálenou, Vladislavovou a Lazarskou. I tento nákup sponzorovali mnozí příznivci svými dary. 13. června 1708 Jan z Kříže podepisuje kupní smlouvy na všechny potřebné nemovitosti. Pouhé tři dny na to umírá. Nedočkal se tedy uvedení svého řádu na nové místo.

Trinitáři získali povolení arcibiskupa v nově získaných domech zřídit kapli, takže nic nebránilo vyklidit dosavadní sídlo řádu Na Slupi a přestěhovat se do těchto nových domů.

Po pouhých třech letech užívání objektu u Panny Marie Bolestné jej odkupuje sousedící řád Servitů za čtyři tisíce zlatých.

Trinitáři jsou na novém místě oblíbení. Novou kapli vyzdobil oltářním obrazem svobodný pán Jan Ignác Putz z Adlesthurnu, pán na Mimoni a rada královské komory, a zajistil i dodání tří zvonů. 26. srpna 1708 zde Křižovníci odsloužili první bohoslužbu. Celý den pak ještě přichází zvědaví Pražané prohlédnout si nový klášter Trinitářů.

Od počátku sbíraly se zde příspěvky na vykupování křesťanů, padlých do tureckého zajetí. Mecenáš hrabě František Antonín Špork složil v klášteře sto tisíc zlatých do nadace, z jejichž výnosů měly být dvě třetiny vynaložené na osvobozování zajatců. Zbývající třetina měla být vynaložena na vykoupení dlužníků, upadnuvších do dluhů nezaviněně.

Jan Ignác Putz s manželkou Terezií dali vystavět u kláštera kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené – založen je r. 1712 a již 3. června 1713 je biskupem Mayerem vysvěcen. Společně je stavěna rozsáhlá klášterní budova na místě čtyř starých domů. Do roku 1719 zdejší Trinitáři nemají svůj konvent. Teprve nyní je prohlášen řeholní dům Trinitářů samostatným a prvním představeným je stanoven Michal od Nanebevzetí Panny Marie.

Pražští Trinitáři před chrámem postavili sochu sv. Jana Nepomuckého a každoročně tu 15. května konají velkolepou slavnost. Největší z nich se zde odehrála v r. 1729, když byl Jan prohlášen za svatého. Bylo zde vystavěno několik metrů vysoké lešení, na kterém seděli hudebníci. Jenže lešení se zřítilo a trámy zasypaly nebohé hudebníky. Nehoda vypadala děsivě, ale nikomu se nic nestalo. Řeholníci to přikládali vlivu přímluvy sv. Jana. O této události dali namalovat obraz, který byl posléze umístěn ve chrámu sv. Víta, poblíž hrobu světce.

Roku 1783 je z moci úřední klášter zrušen. V té době má 12 kněží, 1 novice a 2 bratry laiky. Knihovna je zabavena a přesunuta do univerzitní knihovny. Řeholníci obdrželi odstupné v penězích. Budovy kláštera jsou využity jako kasárna, nájem plyne do náboženské matice, dnes bychom řekli nadace. Kostel Nejsvětější Trojice je zrušen a uzavřen.

Trinitáři působili v Praze 78 roků – 3 roky Na Slupi, 75 let u Nejsvětější Trojice. Na jejich působení upomíná známé sousoší na Karlově mostě – zakladatelé sv. Mathy a sv. Felix s pověstným Turkem a křesťanů za mříží (umístěno 1714).

Národnostní složení pražských Trinitářů bylo zvláštní – zakladatelé byli Rakušané z Vídně, pokračovateli Španělé a Němci. Pokud je známo,  nebyl mezi nimi téměř žádný Čech.

Vedle pražského kláštera byl v r. 1753 založen klášter ve Štěnovicích u Plzně při kostelu sv. Prokopa, vzniklého vestavěním do objektu zdejší raně barokní sýpky. Klášter zrušen v rámci reforem Josefa II.

Na Moravě je 22. října 1722 založen klášter v Zašové při místním rozestavěném kostele Navštívení Panny Marie (dokončen 1725). V roce 1747 zakládá majitel panství v Holešově hrabě František Antonín z Rottalu při opraveném kostele sv. Anny klášter Trinitářů. Stavba trpěla vadami a přes zimu byla prakticky neobyvatelná, a tak řeholníci trávili zimy na holešovském zámku. Mezi lety 1748 a 1750 byla dostavěna nová klášterní budova, kam se bratři přestěhovali. Tento klášter rovněž uzavřely josefské reformy v r. 1782.